STUDIA SLAVICA XVIII OSTRAVSKÁ UNIVERZITA OSTRAVA 2014 MORAVSKÁ A SLEZSKÁ POMÍSTNÍ JMÉNA VE SVĚTLE DIALEKTOLOGIE 1 Marta ŠTEFKOVÁ On the Relation between Onomastics and Dialectology Abstract: The subject of the article are Moravian and Silesian anoikonyms in dialect context. It summarizes results of the work on the Dictionary of Moravian and Silesian Anoikonyms, which is being compiled at the Department of Dialectology of the Institute of the Czech Language of the Academy of Sciences of the Czech Republic in Brno. The first part of the paper presents cases when the dialect forms of anoikonyms have an influence on their onomastic interpretation. It mentions features of dialect phonetics, morphology, and vocabulary. The second part deals with the relation between onomastic and dialect areas. Key words: Anoikonyms / minor place names, anoikonymic area, onomastics, Dictionary of Moravian and Silesian Anoikonyms, dialectology, dialect Contact: Dialektologické oddělení, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., stefkova@iach.cz Slovníkové zpracování pomístních jmen u nás Pomístní jméno (anoikonymum, někdy nazývané též jako jméno traťové, jméno pozemkové, ojediněle mikrotoponymum; dále PJ) je v Základní soustavě a terminologii slovanské onomastiky definováno jako „vlastní jméno neživého přírodního objektu a jevu na Zemi a toho člověkem vytvořeného objektu na Zemi, který není určen k obývání a je v krajině pevně fixován“. 2 Pomístním jménem tedy rozumíme názvy polí, honů, lesů, skal, tratí, cest, řek, potoků, rybníků, studánek, božích muk, kapliček apod. Pomístní jména tvoří nejpočetnější skupinu zeměpisných názvů. V současné době však dochází k jejich postupnému zanikání, a to z důvodu jejich pevné vázanosti na pojmenovávané objekty. Pokud tyto objekty zanikly (např. při pozemkových reformách byly scelovány pozemky a likvidovány meze, remízky a jiné krajinné prvky za účelem vytvoření snadněji obdělavatelných honů), pak jejich názvy zanikly rovněž, nebo se přenesly na nové objekty vzniklé na místě původních objektů (v případě honů se však tímto způsobem zachovalo minimum původních názvů, podle L. Olivové-Nezbedové necelých 15 %). 3 Zániku pomístních jmen v současnosti napomáhá i jejich neznalost u střední a nejmladší generace; povědomí o názvech objektů, spojených zejména se zemědělstvím, se postupně vytrácí, neboť se uchovává pouze u generace nejstarší. Tuto skutečnost si velice rychle uvědomili čeští onomastikové, a tak se rozhodli danou situaci řešit. S cílem zachytit postupně zanikající českou anoikonymii co nejúplněji byl v 70. letech 1 Článek vznikl v rámci řešení grantového úkolu GAČR č. P406/11/1786 Slovník nářečí českého jazyka. 2 Svoboda J. – Šmilauer V. – Olivová-Nezbedová L. – Oliva K. – Witkowski T., 1973, Základní soustava a terminologie slovanské onomastiky, „Zpravodaj Místopisné komise ČSAV“, 14, s. 62. 3 Olivová-Nezbedová L., 1995, Soupis pomístních jmen na území Čech v letech 1963–1980. – Pomístní jména v Čechách. O čem vypovídají jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest, Olivová-Nezbedová L., Knappová M., Malenínská J., Matúšová J., Praha, s. 36.