92 Pedagogická orientace, 2021, roč. 31, č. 2, s. 92–118 STUDIE https://doi.org/10.5817/PedOr2021-2-92 Tematika výchovy v přírodě v díle Jaroslava Foglara pohledem pedagogických pracovníků Richard Macků a , Jiří Němec b , Ivo Jirásek c a Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, Katedra pedagogiky b Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra sociální pedagogiky c Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Ústav školní pedagogiky Redakci zasláno 19. 12. 2020 / upravená verze obdržena 19. 3. 2021 / / k uveřejnění přijato 20. 3. 2021 Abstrakt: Texty Jaroslava Foglara zasáhly několik generací čtenářů a opakovaně pod- nítily i zájem odborné veřejnosti. Dílčí výsledky, které popisujeme v tomto příspěvku, jsou součástí komplexního dotazníkového šetření (n = 1 174) s cílem popsat míru ovlivnění dílem J. Foglara; zejména jsme zjišť ovali, které aspekty díla respondenti nej- více oceňovali a které z nich následně aplikovali v reálném životě. Celkem se jednalo o 15 možných oblastí, z nichž jsme do analýzy pro tuto studii vybrali čtyři, které se nejvíce dotýkají tématu „výchova v přírodě“ – pobyt v přírodě a táboření, emotivní vnímání popisů přírody a krajiny, skupinovou soudržnost a celostní seberozvoj. Zjis- tili jsme, že respondenti s pedagogickou zkušeností významněji aplikují jednotlivé as- pekty Foglarova díla ve své práci. Toto poznání jsme identiϐikovali jak u respondentů z řad profesionálních pedagogů, tak i dobrovolných instruktorů, vedoucích a lektorů. Nejzásadnějším způsobem dílo J. Foglara ovlivnilo skauty, a to i přes skutečnost, že žádný z textů ani jiných prvků Foglarova výchovného systému nemá své zastoupení v oϐiciálním výchovném programu Junáka. Klíčová slova: Jaroslav Foglar, foglaring, skauting, výchova v přírodě, pedagogika vol- ného času, nestátní neziskové organizace Originální výchovné strategie a speciϐický přínos k české tradici výchovy v přírodě stejně jako autorství nemírného množství návodných textů činí ze skautského vychovatele, spisovatele a editora časopisů Jaroslava Foglara (1907–1999) olbřímí postavu, která si oprávněně zasluhuje koncentrovanou pozornost pedagogiky volného času, příp. dalších pedagogických disciplín. Přiznejme zároveň, že zájem univerzitních pedagogických pracovišť je spíše minimalistický, rozhodně nesouměřitelný s vlivem, který tato osobnost a její dílo zanechaly ve výchovné praxi (Jirásek, 2017), a to na rozdíl od historického