7 Živá archeologie Supplementum 3 / Hledání souvislostí Domy mrtvých ve svìtì prvních zemìdìlcù p Jan TUREK Univerzita Hradec Králové V tomto pøíspìvku nabízím hypotetické øešení otázky pohøebních aktivit v kontextu neolitických obytných areálù (Turek 2005). Dále rozvíjím argumentaci E. Neustupného (1995) a R. Bradleyho (2001) týkající se symboliky neolitických domù a jejich potenciální- ho pohøebního využití. Závìrem pak pøipojuji úvahu o možné gene- zi tradice dlouhých mohyl v pravìku Evropy. One of symbolic roles of Neolithic long houses in central Europe mi- ght have been burial of ancestors. There is no hard evidence for the funerary function of long houses, however, it is commonly assumed (Bradley 2001). Already during their dwelling function some houses were possibly used for primary deposition of remains of ancestors. The burials were later in the time of abandonment of the house re- moved elsewhere or remained resting inside the building. This is the process of transformation from the house of living to the house of dead. Klíèová slova / key words: dlouhé mohyly, dlouhé domy, neolit, domy mrtvých / long barrows, long houses, Neolithic Period, houses of dead Domov, genealogie a dlouhé domy prvních zemìdìlcù S neolitizací do lidského vìdomí vstupuje zcela nový koncept domova. Zatímco lovci a sbìraèi žili ve velmi tìsné vazbì s pøírodou, v závislosti na pohybech zvìøe pøemísśovali místo svého pobytu a celá pøíroda jim tedy byla domovem, neolitiètí zemìdìlci svùj svìt dále èlenili a doma v bezpeèí se už cítili jen v obytném prostoru vlastní vesnice a v jejím bezprostøedním okolí. Za hranicemi plnì ovládnutého a domestikovaného prostoru na ze- mìdìlce èíhala divoká zvìø, obávané síly démonù nebo cizích, nepøátelských lidských bytostí. Hra- nici obydleného prostoru pøekraèovali jen nìkte- øí jedinci, skupinky prospektorù a horníkù, kteøí získávali suroviny pro výrobu kamenné industrie, pøípadnì lidé kteøí se za smìnným obchodem vypravovali do sousedních nebo i vzdálenìjších regionù. Èlovìk si vytvoøil svùj kulturní prostor, který smysluplnì strukturoval a pøizpùsobil svým potøebám. Tento prostor se rovnìž stal majetkem komunity a jednotlivých rodin a jednotlivcù, na významu tak zaèala nabývat demonstrace genealo- gie. Lidé poprvé pocítili výraznìjší potøebu odvolá- vat se na generace svých pøedkù a jejich památkou dokládat své právo na užívání pùdy a obývání pro- storu, a to i v pøípadì èastìjších lokálních posu- nù domù a celé osady. S tím také souvisí pùvodní zvyk prvních neolitikù nevytváøet specializované pohøební areály a pohøbívat své pøedky v prosto- ru sídlištì, pøípadnì pøímo pod podlahou obyt- ných staveb. Na Pøedním Východì bývalo dokon- ce zvykem z hrobù vyjímat lebky pøedkù a ty pak s hlínou a sádrou domodelovanými rysy oblièeje (Jericho v Palestinì) nebo oèištìné èi sušením mu- mifikované (Çatal Hüyük v Anatolii) ukládat pøí- mo v interiéru domù, v jakýchsi svatyních pøedkù. S trochou nasázky by se dalo øíci, že mumifiko- vaná nebo jinak uchovaná tìla pøedkù byla tím nejjasnìjším dokladem genealogických dìdických práv. Podobnì uchovávají celá mumifikovaná tìla svých pøedkù obyvatelé horských oblastí Papuy Nové Guineje a Iryan Jaya. Také v nìkterých obytných areálech z období line- ární keramiky mùžeme pozorovat prolínání svìta živých a svìta mrtvých v rámci jednoho osídleného prostoru. Vztah pravìkých lidí k dìtem a jejich smrti byl v logické souvislosti s jejich vysokou úmrtností. V pøípadì pravìké dìtské mortality lze hovoøit o pøirozeném výbìru nejsilnìjších a nejzdravìjších jedincù, kteøí mìli šanci pøežít své dìtství. Tato realita se také odráží ve vztahu k ostatkùm ze- møelých dìtí, které èasto nebyly rituálnì pohøbe- ny, protože dítì ještì nebylo pøijato za èlena spo- leènosti. Podle etnografických pozorování víme, že k této promìnì dítìte v lidskou bytost mohlo docházet právì mezi 2. a 3. rokem života (Turek 1990). Do té doby v nìkterých spoleènostech lidé nedávali dìtem jméno a vìøili, že nemají duši (Häusler 1966), to bývalo také pøíèinou umísśování dìtí mimo komunální pohøebištì. Z jihovýchodní p OBR. 1 Praha-Liboc, dìtské pohøby v blízkosti dlouhého domu období s lineární keramikou (foto: Jan Turek). p FIG. 1 Prague-Liboc, two child burials next to the LBK long house (photograph by: Jan Turek).