Zastoupení žen v české politice v kontextu voleb do Poslanecké sněmovny 2006: Trendy a výzvy Petra Rakušanová * Úvod Přestože v České republice stejně jako ve většině jiných států Evropské unie existuje rovnoprávnost mužů a žen před zákonem, a že zákon nejen zakazuje diskriminaci z hlediska pohlaví, ale rovněž definuje rovnost šancí mužů a žen v usilování o volené i delegované funkce ve sférách politiky a ekonomiky, existují i nadále bariéry, které tomuto procesu brání. Jedná se o bariéry institucionální (volební systém, fungování politických stran), individuální (individuální postoje a názory) a společenské (hodnoty české veřejnosti či veřejný diskurs na téma zastoupení žen v politice). Do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky bylo v letošním roce zvoleno 31 žen. Ženy-poslankyně tak ve 200-členné PS PČR tvoří 15,5%. Ve srovnání s volbami v roce 2002 jde o propad o 3 poslankyně (ve funkčním období 2002 bylo v PS PČR 34 žen poslankyň, které tvořily 17,0 % zastupitelského sboru). Na základě počtu tohoto výsledku se Česká republika propadla v hodnocení Meziparlamentní unie z 62. místa na 65. místo, a ve světové klasifikaci se propadla za Ekvádor, Slovensko či Turkmenistán 1 . V analýze letošních (2006) voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se zaměříme jak na zhodnocení výsledků voleb z pohledu zastoupení mužů a žen mezi kandidáty/kandidátkami a zvolenými, tak analýzu potencionálních důsledků navrhovaných změn volebního systému. V poslední části pak upozorníme na posuny v postojích české veřejnosti k politické participaci žen. Přístupy k hodnocení účasti žen v politice Nízká míra reprezentace žen v politice je úzce spojena se statusem žen. Ženy jsou chápány nikoli jako jednotlivci, ale jako skupina. Rovněž jejich sociální status je výrazně nižší než sociální status mužů. Tuto myšlenku podporuje francouzská politoložka Chantal Mouffe, podle níž by mělo být občanství vnímáno jako forma politické identity, která se plně identifikuje s principy svobody a rovnosti 2 . Existují dva odlišné přístupy k hodnocení účasti žen v politice. Konzervativní přístup klade velký důraz na sílu politické identity, kterou vnímá jako silnější než genderovou. Podle zastánců konzervativního přístupu utvoří ženy ve vysoké politice elitní skupinu reflektující vlastní zájmy, spíše než že by do politiky přinášely genderová témata či genderovou senzitivitu témat stávajících. S tímto postojem se ztotožňuje většina pravicových politických  Korespondenci prosím adresujte na adresu: Petra Rakušanová, Sociologický ústav AV ČR, Jilská 1, 110 00 Praha 1, tel: +420-222-220-682, fax: +420-222-220-143, e-mail: petra.rakusanova@soc.cas.cz 1 Údaje dle Meziparlamentní unie, aktualizovány k 28.2.2006 (http://www.ipu.org/wmn-e/world.htm, naposledy navštíveno 3.10. 2006). 2 Mouffe, Chantal. 1995. „Feminism, Citizenship, and Radical Democratic Politics“, In Linda J. Nicholson, Steven Seidman (eds.): Social Postmodernism: Beyond Identity Politics, Cambridge: Cambridge University Press. 1