K CHRONOLOGII NEJSTARŠÍCH LABSKO-GERMÁNSKÝCH (SVÉBSKÝCH) SÍDLIŠŤ V ČECHÁCH Eduard Droberjar Bádání nad chronologií nejstarších svébských sídlišť je současně zkoumáním počátků doby římské, resp. počátků labsko-germánského okruhu nejen v Čechách, ale rovněž v sousedním Německu, ze kte- rého Svébové do českých zemí dorazili. Na základě stávajících nálezů je zřejmé, že tomuto nejstaršímu svébskému osídlení předcházela invaze jiných Germánů, patrně s dominující komponentou východo- germánskou, resp. przeworskou už na sklonku 2. a v první polovině 1. stol. př. Kr. (Waldhauser 1992, 177; Salač 1995; Droberjar 2006a, 16–22; Waldhauser – Krásný 2006). Za nejstarší archeologickou kulturu Svébů 1 lze, a to nejen na našem území, považovat kulturu großromstedtskou (Rosenstock 1986; Rieckhoff 1995, 151–168; Droberjar 2006a; týž 2006b; týž 2007), častěji nazývanou jako großromstedt- ský horizont s krátkým chronologickým vývojem (např. Peschel 1968; týž 1978, 72–114; Salač 1995, 153; Seidel 2000, 112, 127; týž 2006, 45, 46) nebo naopak s dlouhým rozsahem – mezi roky 50 př. Kr. a 50 po Kr. (Grasselt – Völling – Walther 2002, 234, 235, Abb. 8), což se více blíží prvnímu pojme- nování. Ačkoli mezi středoněmeckým a českým prostorem bude v důsledku migračních pohybů Svébů existovat v absolutních datech časový posun, 2 vzájemná kulturní propojenost těchto oblastí, regionů a regionálních skupin großromstedtské kultury je více než zřejmá. V Čechách v rámci großromstedtské kultury (GRK) můžeme rozpoznat dva její hlavní vývojové stupně (Droberjar 2006a; týž 2006b): GRK 2 (Eggers A, plaňanská skupina) a GRK 3 (Eggers B1, dobřichovská skupina). Hlavním druhem pramenů plaňanské skupiny GRK jsou sídliště, následují žárové hroby nebo sku- piny hrobů a pohřebiště (zejména Tišice a Třebusice). V případě dobřichovské skupiny GRK jsou domi- nantním zdrojem zkoumání svébského osídlení v Čechách hroby (někdy bohaté žárové i kostrové: Praha-Bubeneč, Zliv, Holubice) a pohřebiště (např. Dobřichov-Pičhora, Tišice, Třebusice). Zatímco hrobové celky se daří poměrně dobře datovat, a to někdy i na fáze, především v rámci stupně B1 (B1a, B1b), u sídlištních celků, které neobsahují charakteristickou výzdobu nebo příznačné tvary keramiky, event. jsou bez kovových artefaktů, je datování v rámci časné doby římské poměrně obtížné. U sídlišt- ních nálezů se mnohdy není možné držet detailní hrobové chronologie, a proto se musíme spokojit jen s rámcovým datováním. Důvody v disproporci hmotných pramenů (stupeň A: „hodně sídlišť – méně hrobů“, stupeň B1: „více hrobů – méně sídlišť“) mohou být obsaženy ve dvou základních rovinách: 1) rozpoznatelnost sídlištního materiálu, zejména hrubé (užitkové) keramiky (např. Rybová 1974, 489), která je společná pro oba nejstarší stupně doby římské, 2) hlubší společenské důvody. Při zkoumání chronologie nejstarších labsko-germánských sídlišť v Čechách lze využít zejména kera- mický materiál z povrchových sběrů nebo některé ojedinělé objekty, do budoucna především nové detek- EDUARD DROBERJAR – BALÁZS KOMORÓCZY – DAGMAR VACHŮTOVÁ (EDD.) BARBARSKÁ SÍDLIŠTĚ CHRONOLOGICKÉ, EKONOMICKÉ A HISTORICKÉ ASPEKTY JEJICH VÝVOJE VE SVĚTLE NOVÝCH ARCHEOLOGICKÝCH VÝZKUMŮ BRNO 2008, S. 99–110 99 1 Problémy s koncem jastorfské kultury, která bývá některými badateli považována za svébskou (Peschel 1978, 27–43; Milden- berger 1972; Krüger ed. 1979, 186–195; Müller 1985), nejsou dořešeny a jsou jedním z důležitých mezníků při objasňování po- čátků GRK a vzájemného vztahu obou kulturních celků. 2 Např. podle M. Seidla (Seidel 2000, 125, Abb. 10) lze stupeň Eggers A v severním Hesensku datovat do romezí let 40/35 př. Kr. až 5/15 po Kr.