195 ČASOPROSTOROVé RYTMY MěSTA – INDUSTRIáLNí A POSTINDUSTRIáLNí BRNO Ondřej Mulíček, Robert Osman, Daniel Seidenglanz Geografický ústav Pírodovdecké fakulty Masarykovy Univerzity Abstrakt: Píspvek se vnuje transformaci postindustriálního msta z pohle- du jeho časové organizace. Vychází z klasické Lundské školy geo- grafie času, koncept rutiny a rytmicity, Lefebvrovy analýzy rytm a Crangovy geografické aplikace konceptu chronotopu. Píspvek se na základ analýzy zmn nabídky mstské autobusové dopravy mezi roky 1989 a 2009 pokouší o empirické zachycení nástupu post industriální vývojové fáze msta. Zatímco časovost industriálního msta lze charakterizovat společn sdíleným rytmem určovaným ne velkým počtem dominantních rytmizátor (prmyslových závod), je období deindustrializace msta spojeno s výrazným oslabením takových celospolečensky platných rytmizátor, a tedy i s výraznou individualizací mstské rytmicity. Za klíčové píčiny zmn tchto časoprostorových rytm je možné považovat zvyšující se podíl sek toru služeb na celkové zamstnanosti, posílení spotební funkce jako mstotvorného faktoru na úkor funkce produkční, stejn jako zá sadní promny v chápání a prožívání mstského zpsobu života. Úvod Prostor msta bývá v rámci geografického diskurzu vnímán jako pro mnlivé médium či kontext pro adu proces a jev, z nichž nkteré vedou k vytváení nebo transformaci materializovaných či nemate- rializovaných mstských struktur. Velké množství urbánních struk- tur pitom vzniká na základ repetitivních aktivit, proces opakují- cích se v určitém intervalu – práv opakování či rytmizace proces se často stává klíčovým faktorem pro materializaci procesu v mst- ské tkáni, podmínkou pro obtisknutí procesu do fyzické či funkční