KeramicKé dýmKy ze zaniKlého židovsKého města v Praze-libni martin vyšohlíd Úvod Na přelomu let 2011 a 2012 se naskytla jedinečná příležitost k výzkumu části zaniklého novověkého ži- dovského města v Praze-Libni (obr. 1). Židovské osídlení se tu postupně rozvíjelo od 2. poloviny 16. století do poloviny 20. století. Archeologický výzkum společnosti Archaia Praha, o. p. s., proběhl na zhruba 10 % jeho původní rozlohy, a to v jeho jihozápadní části. Celkem bylo vyzdviženo na 200 tisíc nálezů, které prošly ošetřením a zpracováním v archeologické laboratoři. Mezi tímto obrovským množ- stvím nálezů bylo evidováno celkem 203 zlomků keramických a porcelánových dýmek, z nichž však plných 142 kusů představovaly drobné zlomky troubelí jednodílných keramických dýmek. Bylo nalezeno 32 hlaviček jednodílných keramických dýmek, 15 hlaviček dvojdílných keramických dýmek a 14 zlomků hlaviček trojdílných porcelánových dýmek. Dýmky byly datovány do 17. až 20. století. ŽidÉ A tABáK V rámci tohoto příspěvku je příhodné čtenáře stručně seznámit také se specifiky historického vztahu ži- dovské komunity k užívání tabáku. Ta je spojována s jeho užíváním, propagací, ale také ekonomickým využitím od jeho úplných evropských počátků. Prvním židem, který se dostal do kontaktu s tabákem, byl údajně jistý Luis de Torres, který doprovázel Kryštofa Kolumba r. 1492 na jeho cestě do Ameriky. Jednalo se o Kolumbova překladatele, ovládajícího hebrejštinu, aramejštinu a částečně také arabštinu. Byl údajně jedním ze členů skupiny, kteří se po přistání 2. listopadu 1492 vydali prozkoumat ostrov (později nazvaný Kuba). Po návratu pak vyprávěli o nalezení vesnice, kde domorodci „pili kouř“, tak že si „zapalovali jeden konec smotaných listů a na druhém konci sáli…...až z toho byli malátní a skoro opilí“ (Gilman 2006, 318). Z historie známe nespočet různých zákazů požívání tabáku motivovaných politickými, nábožen- skými a později také zdravotními důvody, a to jak ze zemí křesťanských, tak i muslimských. Jak se tedy stavěla ke kouření a obecně k požívání tabáku ži- dovská komunita, její zákony a duchovní? Nej- starší informace můžeme najít ve dvou pramenech – v díle „Knesset ha-Gedolah“ rabína Chaima Ben- venista (1603–1673) a v díle „Magen Avraham“ Abrahama Gombinera (1635–1682). Právě v prů- běhu 17. století došlo k rychlému šíření užívání tabáku mezi židovským etnikem ve všech koutech Evropy, ostatně stejně jako mezi jejími křesťan- skými obyvateli. Rabín Gombiner, hlava židovské komunity v polském Kališi, ve svém díle z 2. po- loviny 17. století vyjadřuje pochybnosti, zda je vě- řící povinen či ne proslovit modlitbu před kouře- ním, stejně jako před jídlem, tedy zda je inhalovaný kouř „hmotné“ povahy nebo ne. Zá- roveň je přesvědčen o zákazu „požívání tabáku skrze ústa“ během svátku Pesach. 1 Chaim Benveniste, Archeologie ve středních Čechách 18, 2014, str. 903–921 Obr. 1. Schematický plán Prahy s vyznačením místa výzkumu