152 Grafometrie jako diagnostická metoda Graphometry as a Psychodiagnostic Method Dalibor Kučera 1 , Jana Havigerová 2 , Jiří Haviger 3 1 -Psychologický ústav, FF, MU, Brno 2 -Ústav primární a neprimární edukace, PdF, UHK, Hradec Králové 3 -Katedra informatiky a kvantitativních metod, PdF, UHK, Hradec Králové dalibor.kucera@centrum.cz Abstrakt: Příspěvek je zaměřen na problematiku využití grafometrie jako diagnostické metody. Jedná se zejména o představení možností a limitů její aplikace při hodnocení rukopisu, resp. hodnocení objektivně měřitelných charakteristik rukopisu za pomoci počítačového zpracování komparační obrazovou analýzou, a zařazení získaných poznatků do psychodiagnostického rámce, např. v rovině následného posuzování konkrétních osobnostních charakteristik pisatele. Uvedený text navazuje na související výzkum EH-IPCH (Emotions in Handwriting, Interpersonal Characteristics in Handwriting), který je v rámci disertační práce realizován od roku 2010 na Psychologickém ústavu FF MU v Brně. Klíčová slova: grafometrie, diagnostika, psychologie, osobnost, rukopis Abstract: Article deals with graphometry and its application as a regular psychodiagnostic method. Modern graphometry, i.e. computer-based comparative graphometry, is a transparent method based on extraction of the key information through optic-metrical analysis of graphic material. The method enables a highly detailed description of handwriting characteristics (in particular metrical parameters) and the processing of complete information for further psychodiagnostical use (e.g. personality diagnostics). Apart from general description of the method, practical use of graphometry will be observed, e.g. measurement procedures and data processing. The study is a follow-up to a doctoral research EH-IPCH (Emotions in Handwriting, Interpersonal Characteristics in Handwriting, since 2010) on the Department of Psychology, Faculty of Arts, Masaryk University in Brno. Keywords: graphometry, diagnostics, psychology, personality, handwriting. 1. Úvod do dějin a teorie grafometrie Grafometrie je technicky orientovanou metodou, založenou na získávání klíčových dat pomocí opticko-metrické analýzy grafického materiálu. Nejčastěji se tedy jedná o charakterizaci (popis) rukopisu formou změření jeho viditelných charakteristik, např. pravítkem či úhloměrem. Všímá si zejména velikostí a poměrů mezi písmeny, úhlu sklonu, vzájemností písmen mezi sebou a celkového prostorového řešení. Měření rukopisu samozřejmě nemusí být jedinou aplikací grafometrie; teoreticky je možné tímto způsobem zpracovat libovolný obrazový materiál. Stejně tak není grafometrie spojena pouze s oblastí psychologie – využívání metrických dat obrazového materiálu je přínosné v rámci mnoha oborů, např. ve forenzních a technických specializacích. V tomto textu se však budeme zabývat převážně aplikací grafometrie rukopisu, jako metody pro získávání relevantních psychologických informací. Metoda rukopisné grafometrie se vyvíjela víceméně současně s grafologií 20. století, širší využití ale nalezla až v druhé polovině minulého století, zejména v souvislosti s rozvojem oblasti soudního písmoznalectví (Zoubková, Samková, 2010). Od počátku se konstituovala jako jedna z velmi praktických metod, určených k transparentnímu zhodnocení podoby konkrétního rukopisu a vytvářela tak určitý protipól tzv. holistickému přístupu (Kučera, Havigerová, 2011), při kterém hodnotitel využívá zejména svého subjektivního dojmu z rukopisu a svých zkušeností. V případě grafometrie je postup zcela opačný – základní charakteristikou grafometrického procesu je maximální reliabilita, tedy nezávislost na osobě, která rukopis přeměřuje. Získané výsledky by měly odrážet objektivní parametrickou kvalitu rukopisu, tedy jeho stálé, viditelné a revidovatelné znaky. Obr. 1: Ukázka grafometrického zpracování rukopisu Jedna z prvních seriózních studií o grafometrii byla publikována roku 1957 Gerhardem Grünewaldem (Grünewald, 1957). V této době se jednalo zejména o mechanické přeměřování (-metrii) konkrétních a viditelných rysů obrazového materiálu a jejich zapisování do tabulek pro další využití. V souvislosti s psychologickou diagnostikou pak byla zásadní práce Ulricha Timma, "Graphometrie als psychologischer Test" (Timm, 1966). Ten pro účel rukopisného měření zvolil 21 ryze metrických parametrů, doplněných o dalších 63 parametrů grafologických (jejich posouzení tedy více či méně záviselo na úsudku hodnotitele). Jedná se tedy o jakýsi semi-metrický přístup. Tímto způsobem zkoumal rukopisy 80 probandů a získané výsledky porovnal s psychologickými testy. Stanovil řadu základních rukopisných faktorů, souborů různých rysů písma, a objevil několik zajímavých korelací s psychologickými charakteristikami, sdruženými do souhrných kritérií. Vyšší korelace s rukopisnými markanty pak odkazovaly např. na kritéria citlivosti, kontroly a vzdělanosti v osobnostních charakteristikách pisatele.