12 • The Journal of Culture / vol. 2 / 2015 P ovaha života na Zemi je v mnoha ohledech pa- radoxní, překvapivá, pro naše běžné chápa- ní neintuitivní. Platí to z hlediska biologického i kulturního, navíc není radno příliš ostře mezi těmi- to dvěma mody existence rozlišovat – souvisejí spolu totiž až příliš úzce. Vazba mezi kulturním a přírodním je neobyčejně zajímavým materiálem ke studiu pro všechny, kteří si tuto vzájemnou podmíněnost uvě- domují, bez ohledu na svoji prvotní odbornou speci- alizaci. Platí to dnes více než kdy dříve. Lidský svět se s přírodou „zapletl“ skutečně vážně a názory na cha- rakter tohoto vztahu se různí; spektrum se táhne od přesvědčení o nadřazenosti lidského zájmu a neko- nečných možnostech využívání přírodního potenciá- lu (tento názor převažuje spíše v politice než ve vědě) přes zdravě (mohli bychom říci pokorně) antropocen- trickou perspektivu respektující mimolidský svět až po misantropní výpady proti kultuře/civilizaci, která je pro přírodu něco jako zhoubný nádor. Ani jeden z extrémních výkladů souvislosti mezi kulturou a přírodou se při bližším pohledu na diame- trálně odlišné lokální reality nezdá přesvědčivý. Pla- neta Země, kterou můžeme chápat jako jediný ucele- ný a vnitřně dosti komplexně propojený ekosystém, je útočištěm pro nejrůznější kulturní praxe, od eko- logicky šetrných a nenáročných po environmentál- ně očividně škodlivé. Různost kulturních cest z ekolo- gického hlediska ale není měřena stupněm takzvané vyspělosti, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ne- platí, že každá domorodá (primitivní, nativní) kultu- ra je ke svému fyzickému prostředí přívětivá, zatím- co každá společnost již dosáhnuvší jistého stupně industrializace a technologizace přírodu drancu- je. Vzhledem k provázanosti planetárního ekosysté- mu není dobré ztratit globální hledisko ze zřetele, ale zároveň nelze ani opustit lokální měřítko, chcemeli k dnešnímu stavu lidmi mohutně obývané planety říci něco konkrétního. Možná víc než cokoliv jiného vystihuje dnešní svět slovo změna. Prostředí, ve kterém žijeme a ve kterém vyrůstají naše děti, je všechno možné jen ne static- ké. A rychlost, s jakou ke změnám v nejrůznějších sfé- rách dochází, je obrovská. Města rostou, lidé migrují, technologie se vyvíjejí, přírodní svět degraduje. Výraz „staré dobré časy“ možná kdysi evokoval dobu před nějakými 100 lety. Dnes se každodennost proměňu- je tak rychle, že nostalgii může vyvolávat už předsta- va předchozí dekády. Také míra kulturní (etnické, náboženské atd.) roz- manitosti se v planetárním měřítku zvyšuje rychlos- tí, kterou jen těžko stíháme sledovat: „Celosvěto- vě v roce 2013 migrovalo 232 milionů lidí. […] Mezi lety 1990 a 2013 vzrostl počet mezinárodních migran- tů o 77 milionů, tedy o polovinu. Výrazný nárůst na- stal především mezi lety 2000 a 2010“ (United Nations 2013: 1). Světová populace se rovněž rychle rozrůs- tá, z 6.2 miliardy v roce 2002 na 7 miliard v roce 2012. Do roku 2020 OECD předpovídá 7.7 miliardy lidí na Zemi, do roku 2050 už dokonce 9.5 miliardy (OECD, 2014). Zdá se tedy, že jediný faktor, který nevykazu- je růst, je místo na planetě. Počet kilometrů čtvereč- ních, které máme k dispozici (což je silně antropocen- trické vyjádření), se nijak výrazně nezměnil už asi 4.5 miliardy let. Se vzrůstající dynamikou lidského světa jsme svěd- ky dvou paralelních procesů, které by se mohly jevit jako protichůdné, ale kupodivu jdou spíše ruku v ruce. Slovy německého ilosofa Wolfganga Welsche: „Kultury […] se vzájemně prolínají nebo ze sebe na- vzájem vycházejí. […] Kultury jsou dnes extrémně propo- jené a provázané. Určitý způsob života nekončí na hra- nici národní kultury, ale šíří se za ni do jiných kultur. […] Tyto nové formy propojenosti jsou důsledkem migračních procesů, celosvětových materiálních i nemateriálních systémů komunikace, a ekonomických vazeb a závislostí. Kultur mnoho, planeta Země jedna jediná ZDENKA SOKOLÍČKOVÁ Katedra kulturních a náboženských studií, Univerzita Hradec Králové, zdenka.sokolickova@uhk.cz ABSTRACT: Human society is going through several dynamic changes that are dificult for individuals to adapt to for their speed and complexity. Processes such as migration, globalization and homogenization often have negative impacts in the sphere of culture, economy and ecology, and the task for humanities including cultural anthropology is to comprehend the current situation of people and their world. The text inquires upon the question to which extent the inherent link between culture and nature might work as a foundation for communication among otherwise different societies. It also asks about the importance of global anthropological research in local communities and the philosophical, anthropological and partialy also ethical perspective that may enlighten the essence of contemporary issues. KLÍČOVÁ SLOVA: kultura, příroda, antropologie, ekologie, globalizace KEY WORDS: culture, nature, anthropolo- gy, ecology, globalization