M apa je jedním z vizuálních modelů reality a, jak ukazuje četná mapová tvorba v rámci fantasy li- teratury, nejen reality. Je-li mapa nahlížena jako obraz, pak promlouvá především svým obsahem a ja- zykem. V tomto ohledu je navíc mapa nejen výsledkem více či méně objektivního záznamu prostoru, nýbrž i pro- jevem jedince, resp. kultury, z níž příslušný jedinec po- chází. Tím je umocněn také sociální aspekt kartograic- ké tvorby, na nějž bohužel poněkud zapomíná současná agenda oboru kartograie, který se tvorbou map zabývá. Ačkoliv je to primárně člověk, který mapy tvoří (tvůr- ce mapy) a používá (uživatel mapy), je v poslední době více pozornosti věnováno technologiím tvorby map, prá- ci s prostorovými daty, geoinformačním systémům apod. Jak ovšem trefně poznamenal již před zhruba 25 lety čes- ký kartograf Richard Čapek, „uživatele map ale vůbec ne- zajímá, jaké techniky kartografové při zpracování map použili. Chtějí mapy, které se dají snadno a správně číst“ (Čapek 1990: 146). V této souvislosti je vítanou změ- nou zejména činnost komise Maps and Society, založené v roce 2007 při Mezinárodní kartograické asociaci (Per- kins 2008). Přestože se studiem interdisciplinární proble- matiky kulturních aspektů kartograické tvorby nepřímo v nedávné minulosti zabýval například projekt „History of Cartography“ Harleye a Woodwarda (1987), není stá- le tato problematika v současnosti uspokojivě řešena na komplexní úrovni. KULTURNÍ SPECIFIKA MAPOVÝCH STYLŮ V rámci kartograické stylistiky se rozlišují různé karto- graické mapové styly (Pravda 1990), které se projevu- jí zejména různými vyjadřovacími prostředky (vázaný- mi na mapový jazyk) a různým mapovým obsahem. Tyto styly do značné míry souvisejí s účelem kartograického díla, nicméně neméně podstatným činitelem je osobnost tvůrce mapy, u něhož hrají roli věk, pohlaví, vzdělání, so- ciální postavení a v neposlední řadě i kultura, z níž tvůr- ce mapy pochází. Tato studie využívá koncept tzv. kulturních mapo- vých stylů, který si mimo jiné klade za cíl vytvořit urči- tý interdisciplinární most mezi kulturní antropologii na jedné straně a geograií a kartograií na straně druhé. Vy- chází z předpokladu, že příslušníci různých kultur vní- mají svět universa odlišně. Jestliže je kultura uvažována jako kognitivní systém (Keesing 1974), kdy každá kultu- ra používá různý kognitivní styl, má jiné životní zkuše- nosti a znalosti, pak by měli příslušníci tvořit rovněž kul- turně rozmanité mapy, neboť už samotnou „skutečnost“ vnímají a vyjadřují odlišně. Odlišné jsou i strategie a for- my generalizace reality jako například selekce či hierar- chizace. To mimo jiné znamená, že se v mapovém ob- sahu s větší pravděpodobností objevuje to, co považuje příslušná kultura za podstatné; mělo by také docházet ke spontánně odlišných strategiím tzv. kartograické gene- ralizace apod. Dokazují to koneckonců kromě řady jiných také vý- sledky studie Trentové o vnímání prostoru dětmi z in- diánské a ne-indiánské komunity z kanadského města Whitehorse (Trent 1971). Důležité je ovšem rozlišovat in- dividuální vlastnosti map, založené přímo na konkrét- ním subjektu tvůrce mapy, od kulturně determinova- ných vlastností map, vycházejících z kulturní diverzity. Podle Pravdy (2003) by totiž celkem snadno mohlo do- jít k záměně a prvky, které by byly přisuzovány kulturně deinovanému kartograickému stylu, by mohly být pro- jevem individuálního kartograického stylu, schopnos- tí tvůrce atd. Kulturní mapový styl v sobě spojuje poznatky celé řady dílčích disciplín výše uvedených vědních oborů. Při jeho studiu je využito dvou základních analogií, a to 6h_gheb_bZ\T"ib_!%"%#$'57 Human culture has numerous driving forces, often antagonistic. The tendency to blame, marginalize and ultimately to kill the weak is one of them, but so is re- ciprocity, cooperation and compassion. Aggression releases energy; peace consumes it, that is certain. To build and maintain a heterogeneous community that would regard cultural, social and ethnic diferences as an opportunity is extremely diicult and it requires both collective and individual action. Top-down and bottom-up approaches need to be coherent; in other words, politics and the institutions it inluences (such as education or science) have to work hand-in-hand with civil society. Apart from being hard to achieve, peaceful solu- tions to cultural clashes are also fragile and demand continuous work – spreading information, breaking taboos, investing in inclusive education and plat- forms for dialogue within the concerned communi- ty. One of the most challenging tasks is questioning the barrier between “Us” and “Them”. Ethnic iden- tity is powerful, often linked to cultural and national ailiation, and broader geographical identities (Baltic, Central European, Cypriot) have much less emotional appeal compared to our primordial ties. Nevertheless, to communicate transculturally does not mean denying or neglecting our inherent and ear- ly-acquired identities. If a dialogue is to be held, and not parallel monologues, the parties involved need to accept a set of initial conditions. Below I present a list of such conditions as they emerged from the studied cases. sufering more) forms of violence In this way transcultural communication can work as a remedy. As Robert Hanvey, an American specia- list on global education, says, “dispelling the stran- geness of the foreign and admitting the humanness of all human creatures is vitally important” (Han- vey 1979: 55). The conditions of trancultural dialogue guarantee a change of standpoint, a step toward the Other who is here to tell their story. All three events that we have briely discussed – the fate of Lithuanian Jews, Czechoslovak Germans and Turkish (and Greek) Cypriots – resemble each other, but one of their common traits is at the heart of our interest: the victims are denied the right to live a safe life in their home country, they are deprived of their human identity and they belong nowhere. That is why there is no point in packing their belongings be- fore the killers drag them away – the victims lose their names, their faces, their uniqueness, their “being So- mebody”. And once they become Nobodies, no form of dialogue is possible. Transcultural communication is a project of an un- certain future. Its main strength is that if its conditi- ons are met, it prevents us from being indiferent and silent “before the dying face of the Other”. The ques- tion that follows is how and through which channels the concept of transcultural communication should be disseminated. That is an issue beyond the scope of this paper, yet it is of great importance and certain to be further discussed by philosophers, anthropolo- gists, teachers and politicians. z 566h_gheb_bZ\T"ib_!%"%#$' REFERENCES:  4E5HE:4!ibaFG4Aą>G!8Wf!!%#$#T!IlfW_XaAń`Vů Tceb`ńalĿXf^[bcb[eTa\Ŀ$,'(ǜ$,($-Wb^h`XaglmĿXf^V[ TeV[\iů!<!ĀX\TAń`V\Wbeb^h$,'(-ibW^XW\V\!FgŢXWb^_h^l- MWXań^FhfT!  4E5HE:4!ibaFG4Aą>G!8Wf!!%#$#U!IlfW_XaAń`Vů Tceb`ńalĿXf^[bcb[eTa\Ŀ$,'(ǜ$,($-Wb^h`XaglmĿXf^V[ TeV[\iů!<<!&4^gl[eb`TWa[bayf\_iebVX$,'(T]X]\V[ ilXgŢbiya!FgŢXWb^_h^l-MWXań^FhfT!  54E4?7<6!%##&!6b`ha\VTm\baX\agXeVh_gheT_XXW\iXef\gz! Eb`T-6TebVV\!  54EG4F8I<Ā<HFI!%##)!<Yg[XeXjXeXab=Xjfg[Xljbh_W aXXWgbUX\aiXagXW!&+*ǜ&,$!<a?8I<AFBA=!8W!G[XF[bT[ ;b_bVThfg\a?\g[hTa\T!I\_a\hf-G[XI\_aT:Tba=Xj\f[FgTgX @hfXh`!  58??4!%##&!8ga\V^Ŀ\fg^l-5bfaT>lce>TeTUTV[>bfbib CT_Xfg\aTUiT_Fbińgf^fiTmEjTaWTT5hehaW\Fe?Ta^T GeTafl_iya\XH_fgXe!CeT[T-Cey[!  5H5ALF4!%##(!G[X[b_bVThfg\a?\g[hTa\T-UXgjXXa$,'$ TaW$,''!I\_a\hf-:XabV\WXTaWEXf\fgTaVXEXfXTeV[6XageXbY ?\g[hTa\T!  5H7ELG87!%#$&!GeTiX__\aZgeTh`T-?\g[hTa\TageTafaTg\baT_ `X`belTYgXeJbe_WJTe<<!$&+ǜ$(%!<aE8F8A788! 5H7ELG87!8Wf!!@X`belTaWGeTh`T\a<agXeaTg\baT_ EX_Tg\baf-G[Xbe\XfVTfXfTaWWXUTgXf!?baWba-Ebhg_XWZX!  5HE749!%#$&!>h_gheTWb_\ĿacŢXW`ńgbUńga[b `XV[Ta\f`h!ﾗfgaTWBe_\V-BYg\f.;eTWXV>ey_bi->TgXWeT ^h_gheaV[TayUbXaf^V[fghW\CXW9H;>!  64E4LB?I!9E4@84!8Wf!!%#$%!6b``ha\VTg\baTaWCE Yeb`TVebffVh_gheT_fgTaWcb\ag-ceTVg\VT_TaW`Xg[bWb_bZ\VT_ \ffhXf!5ehffX_f.AXjLbe^-C<8CXgXe?TaZ!  74I<FF!;!%#$$!<agebWhVg\ba-5XVb`\aZ;h`Ta!$ǜ*!<a 74I<FF!;!>BAA8E@!8Wf!!5X\aZg[XeX-_XTea\aZgb_\iX VebffVh_gheT__l!6T`Ue\WZX-;TeiTeWHa\iXef\glCeXff!  7<>B@<G<F?!%#$%!6lcehfTaW\gfc_TVXfbYWXf\eX-Vh_gheXfbY W\fc_TVX`XagT`baZ:eXX^TaWGhe^\f[6lce\bgeXYhZXXf!?baWba- <!5!GThe\f!  7BH:?4FE!@!%#$%!BeWXe_lTaW[h`TaX-g[XXkch_f\babY g[X:Xe`TafTYgXeg[XFXVbaWJbe_WJTe!AXj;TiXa.?baWba- LT_XHa\iXef\glCeXff!  :4?<@58EG<H!%#$&!MaXcb^b]\i[bfg-a\[\_\f`hfT`_yWX! BfgeTiT-@beTiTceXff!  :XabV\WX\a$,*'$,*'!4a^TeT-@\a\fgelbYGbhe\f`TaW <aYbe`Tg\ba:XaXeT_7\eXVgbeTgXbYCeXffTaWChU_\VTg\baf!  :<55BAF;!F!$,,*!G[XZXabV\WXǘ\_Xf!?baWba-6[Te_Xf 5eTibf!  :?4FF;8<@8!%###!ATg\baT_@lg[b_bZ\XfTaW8g[a\V 6_XTaf\aZ-G[X8kch_f\babY6mXV[bf_biT^:Xe`Taf\a$,'(! 6XageT_8hebcXTa;\fgbel&&'!')&ǜ'+)!  ;4;ABIﾍ8!%#$%!BWfhalań`XV^[bbUliTgX_fgiTiXfgŢXWa TiV[bWa8iebcń$,&,ǝ$,',!,ǜ%*!<a;BHI<Ā>4I!8W! BWfhaAń`VůmĀXf^bf_biXaf^T)(_Xgcbg!5eab-6Xageh`ceb fghW\h`WX`b^eTV\XT^h_ghel!  ;4@C78AǜGHEA8E6[!GEB@C8A44EF9!%###!5h\_W\aZ VebffVh_gheT_Vb`cXgXaVX-[bjgbVeXTgXjXT_g[Yeb`Vbaǘ_\Vg\aZ iT_hXf!AXj;TiXa-LT_XHa\iXef\glCeXff!  ;4AI8LE!$,*,!6ebff6h_gheT_4jTeXaXff!')ǜ()!<aF@<G; 8!6!?H68?!9!8Wf!!GbjTeW<agXeaTg\baT_\f`-EXTW\aZf \a6ebff6h_gheT_6b``ha\VTg\ba!Ebj_Xl-AXjUhel;bhfX ChU_\f[Xef!  ;B9FG878:!$,+#!6h_gheXｽf6bafXdhXaVXf-<agXeaTg\baT_ 7\YYXeXaVXf\aJbe^EX_TgXWIT_hXf!5XiXe_l;\__f-FTZX ChU_\VTg\baf!  ;E478ĀAC!%###!ĢX^biTGheV\-AXcŢygX_aXUbfcb]XaV\2 CeT[T-AT^_TWTgX_fgi?\Wbiabi\al!  >4?6>;B994!8W!!%#$&!CeTiWbh^f`ŢXa-ﾉCŢcTW Cbfgb_bceglｻT]X[bilebiaya$,'(ǝ%#$#-Wb^h`XagTVX0 IXef[ahaZWheV[JT[e[X\g-7Xeﾉ9T__CbfgX_UXeZｻhaWfX\aX 5Xj|_g\ZhaZ$,'(ǜ%#$#-X\aXWbVh`XagTg\ba!FghggZTeg- ;X\`Tg^eX\fFTTm!  >8Eǜ?<A7F4L=!%#$$!G[X6lcehfcebU_X`-j[TgXiXelbaX aXXWfgb^abj!AXjLbe^-BkYbeWHa\iXef\glCeXff!  >E4HF@!%#$#!IlfW_XafhWXggAń`V\i5Tibef^hcb ebVX$,'(!&$ǜ($!F6;B??ǜF6;A8<78EF!F6;A8<78E@! FCHEA@!8Wf!!FhWXgf^cŢUń[l-il[aTaV\fgTebhfXW_V\ bfW_XaV\!CeT[T-4ag\^b`c_Xk.4hZfUheZ-?X[efgh[_ǘe5TlXe\fV[X haWFV[j|U\fV[X?TaWXfZXfV[\V[gX!  ?4GILGĆǜ:HFG4<G<8AĆA!%##)!G[X@Tff8kgXe`\aTg\babY g[X=XjfbYH^`XeZŅWhe\aZg[X;\g_Xe\gXBVVhcTg\ba!)'ǜ**!<a ?8I<AFBA=!8W!G[XF[bT[;b_bVThfg\a?\g[hTa\T!I\_a\hf- G[XI\_aT:Tba=Xj\f[FgTgX@hfXh`!  ?H6>@4AA=!$,,,!GeTafVh_gheT_Vb``ha\VTg\ba\aahef\aZ! 4_UTal-7X_`Te!  @<?G<47BH@!%#$$!G[X6lcehfdhXfg\ba!EXchU_\VbY6lcehf- CeXffTaW\aYbe`Tg\babYǘ\VX!  @EﾍM>BIﾍ@!%#$$!7XhgfV[X5XfTgmhaZfcb_\g\^haW _\gTh\fV[X:XfX__fV[TYg$,'$ǜ$,''-_\gTh\fV[XEXT^g\baXaThY ;b_bVThfghaW@bU\_\f\XehaZ!CeT[T-@TgYlmceXff!  A4<@4E>A!@!%##)!C_T`XalaXayi\fg\-Xga\V^Ŀ\fg^li 8iebcń%#!fgb_Xg!CeT[T-AT^_TWTgX_fgi?\Wbiabi\al!  C;<?<CCBHF!6bafgehVg\aZaTg\baT_TaW8hebcXTa\WXag\g\Xf-g[X VTfXbY:eXX^6lce\bgchc\_f!G[X6lcehfEXi\Xj&$&!%,&ǜ&$(!  EBH7B@8GB9I!6;E<FGBH@!%#$$!$,*'TaW:eXX^ 6lce\bg<WXag\gl-G[X7\i\f\babY6lcehfTf6h_gheT_GeTh`T!$)& $+*!<a8L8E@4AE!4?8K4A78E=!6!5E88F88!5!8Wf! ATeeTg\aZGeTh`T-Bag[X<`cTVgbY6b__XVg\iXFhYYXe\aZ!5bh_WXe ?baWba-CTeTW\Z`ChU_\f[Xef!  F4>BJ<6M>!%##(!CbaTelW\Tel$,'$ǜ$,'&-TUlfgTaWXeｽf TVVbhagbYT`Tff`heWXe!AXj;TiXa-LT_XHa\iXef\glCeXff!  FAL78EG!%#$&!>eiTimX`ń-8iebcT`Xm\;\g_XeX`T FgT_\aX`!CeT[T?\gb`l_-CTfX^T.CeT[T-Cebfgbe!  Fbh[eaaygXe\gbe\y_a\aYbe`TVX>lce!%#$%!A\^bf\X- MTfghc\gX_f^ŢTWĀE!  FCLEBHF!%###!8WhVTg\ba\WXb_bZlTaWg[XaTg\baT_fX_Y- G[XfbV\T_ceTVg\VXbY\WXag\glVbafgehVg\ba\ag[XV_Tffebb`!G[X 6lcehfEXi\Xj$%$!)$ǜ+$!  FG8C;8A@!%##$!G[X6lcehfDhXfg\ba-TVbaV\fXZh\WXgb g[X[\fgbelcb_\g\VfTaW_TjbYg[X6lcehfDhXfg\ba!?baWba- Abeg[ZTgXChU_\VTg\baf!  FH<87Ć?<FF!%##)!J[b>\__XWg[X=XjfbY?\g[hTa\T2$() $(,!?8I<AFBA=!8W!G[XF[bT[;b_bVThfg\a?\g[hTa\T! I\_a\hf-G[XI\_aT:Tba=Xj\f[FgTgX@hfXh`!  GEHF>4?!%##)!G[XCeXVbaW\g\bafYbeg[X;b_bVThfg\a ?\g[hTa\T-J[l\fg[X`lg[bYg[X=Xj\f[Zh\_gWhe\aZ$,'#ǜ$,'$ fbcXef\fgXag\a?\g[hTa\T2&)$ǜ&*&!<a?8I<AFBA=!8W!G[X F[bT[;b_bVThfg\a?\g[hTa\T!I\_a\hf-G[XI\_aT:Tba=Xj\f[ FgTgX@hfXh`!  I<?7<ĭA4F?!%##)!F\aVXeX8YYbegfﾉgbEXTV[T9\aT_ 8kc_TaTg\baｻ!&,(ǜ'#&!<a?8I<AFBA=!8W!G[XF[bT[ ;b_bVThfg\a?\g[hTa\T!I\_a\hf-G[XI\_aT:Tba=Xj\f[FgTgX @hfXh`!  J4EE8AG!?!%##)!6ebffVh_gheT_Vb``ha\VTg\ba- cXefcXVg\iXf\ag[XbelTaWceTVg\VX!4`\gli\__X-5TljbbW!  M8A86!%##$!G[X8g[\VfbY6ebff6h_gheT_7\T_bZhX!+,ǜ$%'! <aF;<:8@<<!E<6;4E7>!?!8Wf!!6ebff\aZVh_gheT_UbeWXef- gbjTeWTaXg[\VfbY\agXeVh_gheT_Vb``ha\VTg\baUXlbaW eXV\cebVT_Tag[ebcb_bZl!>lbgb-<agXeaTg\baT_EXfXTeV[6XagXeYbe =TcTaXfXFghW\Xf! X Geneze kulturní diverzity a kulturní uni ikace mapových stylů Jak se projevuje kulturní diverzita a kulturní unifikace v rámci mapových stylů na příkladu mentálních map jedinců vybraných kultur PhDr. RNDr. JAN D. BLÁHA, Ph.D. >TgXWeTZXbZeTǘ\XCŢebWbińWXV^yYT^h_gTHa\iXem\gl=!8!Che^lań ĀXf^`_yWXX+ﾗfgaTW?TUX`'##,).X`T\_-]W3]TV^WTa\X_!Vm ABSTRAKT: Předmětem studie je mapa jako jeden z vizuálních modelů (nejen) reality, která jako taková promlouvá svým obsahem a jazykem. Nahlížíme-li na mapu jako na obraz, je mapa nejen výsledkem více či méně objektivního záznamu prostoru, nýbrž i projevem jedince, resp. kultury, z níž příslušný jedinec pochází. Studie vychází z výzkumu, v rámci něhož byly studovány mentální mapy jedinců vybraných kultur (Česko, západní Evropa, Nová Guinea). Tento výzkum mimo jiné prokázal postupnou kulturní uniikaci mapových stylů a z jeho závěrů je také patrný rozpor kulturní originality a mezinárodních kartograických konvencí, ačkoliv tento fakt neubral, jak se zdá, užitné hodnotě map. ABSTRACT: Aim of the study is the map as one of the visual models of (not merely) reality, that speaks its language and content. If the map is seen as an image, it is not only the result of a more or less objective recording of area, but also the expression of the individual, respectively culture, from which the relevant individual comes from. The study is based on research, within which mental maps of individuals of selected cultures (Czechia, Western Europe, New Guinea) were studied. This research has shown, inter alia, a gradual cultural uniication of map styles and in its indings is also apparent conlict between cultural originality and international cartographic conventions, although this fact lost none, as it seems, utility value of maps. KLÍČOVÁ SLOVA: ^h_gheaW\iXem\gT^h_ghea ha\ǘ\^TVX`Tcbifgl_`Xagy_a `TcT`Xm\^h_gheaim^h` KEYWORDS: 6h_gheT_W\iXef\gl6h_gheT_ ha\ǘ\VTg\ba@Tcfgl_X@XagT_ `Tc6ebffVh_gheT_eXfXTeV[ X