česká literatura 3/2012 409 Rytmická tránka Nerudova rýmu Jakub Říha 1 Rytmická tránka rýmu Ve studii „Obecné zásady a vývoj novočeského verše“ Jan Mukařovský řadí rým mezi „vedlejší činitele básnického rytmu“. Od hláskové instrumentace, působící regresivně, rým odlišuje jeho zapojení do „rytmické osnovy“, pod‑ míněné jeho konstantním postavením na konci veršové řádky nebo jiné ryt‑ mické jednotky (půlverše, dvojverší): „Rytmická důležitost rýmu pochází odtud, že rým, umístěný na konci verše, signalizuje hranici této základní jednotky básnického rytmu“ (MUKAŘOVSKý 2001: 143). Rým působí progre‑ sivně, vzbuzuje očekávání a podílí se na vzniku rytmického impulzu (srov. ČERVENKA 2002: 129). Pod rytmickou stránku rýmu též spadá jeho působení na organizaci veršů do rytmických jednotek vyššího řádu (dvojverší, strof). Hlásky, jejichž zvuková shoda je podstatou rýmu, konstituují supraseg‑ mentální jednotky (slabika) a prostřednictvím jejich příznaků (přízvuk) je rým zapojen do rytmické stavby verše, respektive veršové klauzule. Rytmická stránka rýmu je tedy záležitostí rytmiky veršových klauzulí. Klauzulí míníme přízvukový celek nebo kombinaci přízvukových celků (např. herojská klau‑ zule) na konci verše. Typologie klauzulí v českém sylabotónickém verši je založena na umístění poslední silné pozice verše vzhledem k závaznému me‑ zislovnímu předělu na jeho konci. Z tohoto hlediska rozlišujeme v českém sylabotónickém verši tři možnosti: předěl připadá bezprostředně za silnou pozici (mužská klauzule), předěl připadá za slabou pozici (ženská klauzule), předěl připadá za druhou slabou pozici (klauzule daktylské, omezené na dak‑ tylské a daktylotrochejské rozměry). 1 Konstelaci poslední silné pozice a mezi‑ veršového předělu je podřízen výběr přízvukových celků na konci verše: žen‑ 1 Podle zakončení rovněž třídíme verše (mužský, ženský, [akatalektický] daktylský verš) i rýmy (mužský, ženský, daktylský rým).