519 Karel Piorecký Proměny čtenářství v procesu remediace K pojmu remediace Masivní rozšíření internetu v druhé polovině devadesátých let minulého století spolu s nástupem dalších elektronických médií a komunikačních technologií podstatnou měrou proměnilo komunikační praxi v denním životě – ovšem také v životě literatury. Teoretici médií pro tento proces razí pojmenování reme‑ diace. V jednodušších variantách tohoto konceptu (např. u Paula Levensona) je remediace chápána jako lineárně vývojový teleologický proces, v němž jsou starší média nahrazována médii novějšími a dokonalejšími. Strukturovanější a komplikovanější pojetí remediace vypracovali Jay David Bolter a Richard Gru‑ sin ve své stále velmi vlivné práci Remediation. Understanding new media. Tito teoretici vnímají remediaci nikoli jako jednosměrný, ale naopak obousměrný proces, v němž nositelem změn nejsou pouze nová média, ale s jejich nástupem se nutně mění i média stará, která jsou přinucena na tyto změny nějak odpově‑ dět. 1 Remediaci chápou jako reprezentaci jednoho média v médiu jiném a tvrdí, že remediace je určující charakteristikou nových médií. Starší médium může být v novém médiu reprezentováno bez zjevné ironie a kritiky (např. CD‑ROM s fotograiemi či texty, webové stránky které slouží ke stahování obrázků či textů). Nová média mohou být takto průsvitná, mohou vyvolávat iluzi bezpro‑ střednosti. V jiných případech se ale také mohou chovat v procesu remediace agresivně, mohou se pokoušet stará média nově a zásadně přetvořit a zdůraz‑ nit samu zprostředkovanost. Tento jev nazývají výše jmenovaní teoretici hyper‑ mediací (srov. Bolter – Grusin 1999). Při vědomí právě nastíněné složitosti celého procesu remediace budu se v tomto příspěvku zbývat pouze jednou stránkou onoho obousměrného dění. A sice proměňující se podobou čtenářství, kterou přinášejí literární texty publikované na internetu. Můžeme předpokládat, že zmíněný proces reme‑ diace má rovněž nemalý vliv na čtenářství textů prostředkovaných starým dobrým médiem, totiž knihou. Prostor, který mám vymezen pro tuto úvahu, a také zatím nedostatečná analýza vlivu nových médií na genezi, poetiku a re‑ cepci tištěné literatury mi nedovolují pojednat zvolené téma v obou komple‑ mentárních oblastech. Nicméně je i z letmého přehledu literatury posledních let zřejmé, že např. tištěná poezie je stále častěji a stále otevřeněji pod vlivem nových médií a nových komunikačních technologií – objevují se básně psané 1 K tomuto pojetí vztahu nových a starých médií se přiklání také Umberto Eco, když píše, že „v dějinách kultury tomu nikdy nebylo tak, že něco prostě zabilo něco jiného. Něco hluboce změnilo něco jiného“ (Eco 2000: 123).