ČESKÁ LITERATURA 5/2016 755 Satirik pera a štětce v Kritické hybridní edici Klára Soukupová [filozofická fakulta univerzity karlovy] Spolupráce Ústavu pro českou literaturu AV ČR a nakladatelství Akropolis se v roce 2014 rozšířila o řadu takzvané Kritické hybridní edice (KHE), jež je určena k vydávání novočeské literatury. Hybridní v tomto případě znamená, že edice obsahuje jak čtenářské vydání v knižní podobě, tak vědeckou edici na elektronickém médiu. Dílo Františka Gellnera edičně připravili pracovníci Edičního a textologického oddělení Jiří Flaišman, Lucie Kořínková, Michal Kosák a Jakub Říha, s pomocí Pavla Kořínka a Andrey Vítové; uvedena je i spolupráce s Literárním archivem Památníku národního písemnictví (který stojí za zpřístupněním rukopisů z několika fondů). O využití elektronických médií v textologii se u nás hovoří už dlouho, KHE je však první seriózní realizací takovýchto tendencí. První svazek KHE vznikal v rámci grantového projektu v Ústavu pro českou literaturu od roku 2007 a editoři už měli s Gellnerovým dílem zkušenosti z přípravy pro databá- zi České elektronické knihovny, v KHE však mělo být elektronického média využíváno vědečtěji. Konkrétní představu o podobě a využití KHE zformulo- vali J. Flaišman a M. Kosák v České literatuře v roce 2009. Editoři se hlásí k po- slání Ústavu pro českou literaturu připravovat důstojné soubory českých kla- siků a souběžně relektují „divoké“ vydávání souborných edic v devadesátých letech. Zdá se, že přiložené DVD může řešit podstatný textologický problém, a to omezený prostor knižního vydání pro uvádění jakýchkoli doplňkových materiálů či verzí, úzce se vztahujících k jedné zvolené variantě textu. Tyto nové možnosti však vyvolávají dosud neřešené otázky a proměňují podobu reprezentativních edic, na kterou jsme byli doteď zvyklí. Kritická hybridní edice „přináší čtenářské vydání kriticky ověřeného tex- tu (bez rozsáhlých doprovodných textů, komentářů a bibliograických pře- hledů) a vědeckou edici v elektronické aplikaci na přiloženém DVD“. Cílem KHE tak nebylo hledání kompromisní podoby textu, ale přináší dvě různé edice. Příručka Editor a text z roku 1971 ustavila totožnost textu vědeckých