114 64 / 2015 / 2 RECENZE A ZPRÁVY – REVIEWS & REPORTS Ondřej Koupil Grammatyka Cžeska. Mluvnice češtiny v 16. až 19. století (katalog výstavy). Praha: Akropolis 2015. 176 s. ISBN 978–80–7470–093–4. Ondřej Koupil, už zasloužilý pracovník na poli bádání o starší české gramatograii (srov. ze- jména Koupil 2003, 2012, 2015), publikoval nyní knihu pojednávající ve formě medailonů o všech gramatikách češtiny do roku 1900 (vnějšně je to katalog k výstavě konané od října 2015 do února 2016 v Národním muzeu v Praze). Není třeba dlouze psát o tom, že tato kniha je neocenitelnou příručkou, kterou napříště bude muset vzít do rukou každý, kdo bude chtít psát o české gramatograii, a že také Koupilova úvodní studie, hutně shrnující dějiny psa- ní gramatik češtiny (Syntetický pohled, s. 13–29), obsahuje řadu cenných myšlenek. Zvláštní zmínky přitom zasluhují pasáže věnované gramatikám z 19. století, protože to je pole dosud více méně neorané. Nebudiž nakonec ani zapomenuto, že sama kniha je vůbec velmi pěkně vyvedená, a její čtení přináší tak i potěšení prostě estetické. Námětů pro další českogramatograické bádání, do něhož se teď vyzbrojeni Koupilovou příručkou můžeme o to směleji pustit, je celá pěkná řádka. Zdánlivě detektivní drobností, ve skutečnosti ale pro noetické hodnocení důležitým bo- dem je otázka autorství traktátu Palackým naznaného Orthographia Bohemica. Jak známo, často se toto pojednání připisuje Husovi, ale nemálo autorů (a jak se zdá, i náš autor na s. 33) o tom pochybuje. My bychom se rádi klonili k domněnce, že autorem je skutečně Hus – mimo jiné i proto, že konceptuální osnova traktátu pozoruhodně koresponduje s Husovými názo- ry sociálně-teologickými (srov. Vykypělová 2014, 17–18). Přesto ale sportovně upozorněme na jeden argument proti Husově autorství, rovněž postavený na ideovém spíš než „soud- nědůkazním“ základě, který na trochu zapadlém místě a zdá se nepovšimnuta formulovala Vidmanová (1980, 63–64): proti Husově autorství podle ní svědčí to, že Husův stoupenec Mikuláš Mníšek ve svých textech užívá diakritika, ale ne podle pravidel z „Orthographia Bo- hemica“; kdyby tedy autorem traktátu byl Hus, Mníšek, držící Husa ve velké úctě, by se držel i pravidel traktátu. Z obecnějšího hlediska nám dále přijde důležité zejména rozvíjení komparativního pohle- du na dějiny gramatograie češtiny. Leccos se psalo o „genetickém“ aspektu tohoto pohledu: o vlivech starších českých gramatik na gramatiky jiných jazyků (naposledy např. Vykypě- lová 2014, 23–35 o možných českých stopách v církevněslovanské gramatice Meletije Smo- tryc’kého nebo Fojtíková 2012 o relexi Nudožerského gramatiky v gramatice litevštiny Daniela Kleina z roku 1653) i naopak o jinogramatikálních vlivech a kontextech starších gramatik češtiny (naposledy např. sám autor, srov. Koupil 2015, kap. 1); bylo by cenné shr- nout toto vše do jednoho monograického pojednání, byť nelze zapřít nemalé potíže tako- vého podniku, vyžadujícího spolupráci hned několika ilologií. Ještě zajímavější se nám ovšem jeví v Mathesiově (1931) smyslu „typologický“ aspekt srovnávání starších gramatik češtiny a starších gramatik jiných jazyků, dosud bohužel na-