ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 99, 2017, Č. 2, S. 225–244 Monokolokabilita ve dvou typologicky odlišných jazycích: srovnání češtiny a italštiny* Zora Obstová (Praha) MONOCOLLOCABILITY IN TWO TYPOLOGICALLY DIFFERENT LANGUAGES: A COMPARISON OF CZECH AND ITALIAN he present study deals with the phenomenon of extremely restricted collocability (monocolloca- bility) in Czech and Italian. On the basis of a list of words with the highest degree of monocolloca- bility extracted from corpora with the aid of the so called Herindahl-Hirschman Index (HHI), we try to analyse this litle-explored phenomenon in both languages. Monocollocable words (MW, oten referred to as cranberry words) and the ixed combinations in which they occur are investigated in terms of syntactic and collocation structures, frequency and diacronic development. In the light of corpus evidence, the phenomenon of extremely restricted collocability appears more complex than originally believed. he paper shows that MW in both languages form a very heterogeneous category and that many diferences between Czech and Italian monocollocable structures can be explained by typological (e.g. the degree of nominal inlection) or historical factors. KEYWORDS monocollocable words, cranberry words, language typology, Czech, Italian, corpora KLÍČOVÁ SLOVA monokolokabilní slova, jazyková typologie, čeština, italštiny, korpusy 1. KOLOKABILITA A MONOKOLOKABILITA Kolokabilitu bychom mohli obecně deinovat jako schopnost slova (či dalších jedno- tek) spojovat se v textu s jednotkami jinými (srov. Čermák — Holub, 2005, s. 12). To, s kterými jednotkami se slovo pojí a jakým způsobem v textu funguje, o něm zároveň mnohé vypovídá a umožňuje mezi jiným i vymezit jeho lexikální význam. O důleži- tosti kontextu se zmiňuje už Saussure („téměř všechny jednotky jazyka závisejí buď na tom, co je v mluvním řetězu obklopuje, nebo na po sobě jdoucích částech, jimiž jsou samy skládány“), který „souhru“ po sobě jdoucích jednotek přirovnává k „fun- gování stroje, jehož součástky na sebe působí navzájem, třebaže jsou rozmístěny jen v jediné dimenzi“ (Saussure, 1996, s. 156–157). Vztah kontextu, v němž se určitá jed- notka vyskytuje, a lingvistickými vlastnostmi této jednotky je tudíž vzájemný. Kom- * Tato studie vznikla za podpory projektu Univerzity Karlovy Progres č. 4, Jazyk v proměnách času, místa, kultury. Chtěla bych poděkovat oběma anonymním recenzentům za cenné pod- něty a připomínky k textu článku. OPEN ACCESS