i dílčími aspekty významným příspěvkem k výzkumu zdvořilosti, v níž si najdou své ti, které zajímá zdvořilost z pohledu lingvistické pragmatiky, sociolingvistiky i kultur- ních studií. LITERATURA BROWN, P. – LEVINSON, S. (1987): Politeness: Some Universals in Language Usage. Cambridge: Cambridge University Press. BROWN, R. – GILMAN, A. (1960): The pronouns of power and solidarity. In: T. A. Sebeok (ed.), Style and Language. Cambridge: Cambridge University Press, s. 253–276. EHLERS, K.-H. (2004): Zur Anrede mit Titeln in Deutschland, Österreich und Tschechien. brücken, 11, s. 79–112. FRASER, B. (1990): Perspectives on politeness. Journal of Pragmatics, 14, s. 219–236. GRICE, H. P. (1975): Logic and conversation. In: P. Cole – J. L. Morgan (eds.), Speech Acts. New York: Academic Press, s. 41–58. HELMBRECHT, J. (2006): Typologie und Diffusion von Höflichkeitspronomina in Europa. Erfurt: Arbeitspapiere des Seminars für Sprachwissenschaft der Universität Erfurt. LEECH, G. (1983): Principles of Pragmatics. London – New York: Longman. NEUSTUPNÝ, J. V. (1968): Politeness patterns in the system of communication. In: Proceedings of Seventh International Congress of Anthropological and Ethnological Sciences, Vol. III. Tokyo: Science Council of Japan, s. 412–418. RULFOVÁ, M. (1985): Řečová etiketa. [Strojopis.] Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV. Marek Nekula Universität Regensburg, Bohemicum Universitätsstr. 31, D-93053 Regensburg, Deutschland <marek.nekula@sprachlit.uni-regensburg.de> Richard J. Watts: Politeness. Cambridge: Cambridge University Press, 2003. xiv+318 s. Key Topics in Sociolinguistics. Zatímco kniha Politeness in Europe (2005), recenzovaná výše, se v úvodu i řadě dílčích studií odvolává především na „face-saving theory“ (teorie zachování tváře) P. Browno- vé a S. Levinsona (1987), konverzačních maxim (Grice, 1975), mluvních aktů (Searle, 1969, 1979) a zdvořilostního principu (Leech, 1983), druhá z recenzovaných knih se od výkladu zdvořilosti prizmatem lingvistické pragmatiky víceméně distancuje a zaujímá tak pozici blízkou teorii jazykového managementu, o nějž se opřela studie o zdvořilosti v České republice (viz předchozí recenze). Watts svou knihu také výslovně prezentuje jako radikálně novou teorii, která účtuje s „face-saving theory“ a dalšími (modifikova- nými) teoriemi, jimiž se dosud – do vyjití jeho knihy – vykládalo fungování zdvořilosti. Kritice Brownové a Levinsona, jejich posunu původního Goffmanova (1955) pojetí „tváře“ (face) a jejich rozlišení na pozitivní a negativní tvář věnuje ostatně celou 4. a 5. kapitolu: Modelling linguistic politeness (II), Brown and Levinson and their critics a Facework and linguistic politeness. Výslovně se v nich staví proti směšování zdvořilosti a teorie tváře. 200 Slovo a slovesnost, 68, 2007