20 štúdie / articles AbstrAkt AbstrAkt V návaznosti na tradici zkoumání vzájemných vztahů literatury a výtvarného umění se zaměříme  na možnosti přenosu určitých ustálených struktur mezi oběma médii, a to na vztah mezi dějovými  prefabrikáty prózy (narativními obdobami kognitivních scénářů, tzv. scripts) a tzv. piktoriální- mi modely, tj. dobově určenými schématy výtvarné reprezentace, která často zároveň obsahují  určitý model kulturní. Pojem piktorální model přejímáme od Tamar Yacobi a rozvíjíme jak jeho  interpretační potenciál (zprvu v kritice autorčiny analýzy Nabokovovy povídky a pak na dalších  příkladech), tak i rozlišení forem jeho uplatnění (ilustrativní, strukturní). Strukturní funkci pik- toriálního modelu objasňujeme v interpretaci povídky Zuzana v lázni a starci Františka Langera,  kde eponymní piktoriální model funguje jako dvojnásobný „scénář zápletky“ i jako kulturní inter- pretační matrice. Ještě komplexnější je jeho uplatnění ve výstavbě Jiráskovy idylické „rokokové“  novely Zahořanský hon, v níž se vedle několika modelů z různých období objevuje v dějové funkci  i ekfráze singulárního (byť virtuálního) díla. Klíčový piktoriální model, resp. jeho variace, tu před- stavují galantní scény rokokových maleb, jaké lze „prototypně“ doložit z tvorby Fragonardovy.  Galantní scény jsou svým charakterem v souladu s nastavením ikčního světa, avšak souladný je  nejen námět, rekvizity scény, ale dokonce i zobrazovací techniky, jako je nasvícení situace. Pikto- riální model v Jiráskově próze nefunguje jako pouhá přídatná aluze, nýbrž proniká jako kompo- nenta jak do konstrukce světa rokokového příběhu, tak do způsobu vyprávění.  Vyprávění a výtvarné zobrazení příběhů se v dějinách kultury potkávají odedávna,  a to v „obousměrném provozu“. Byť je třeba hned na počátku přiznat, že v jednom  směru je hustota dopravy vyšší: je to slovesné vyprávění, které mnohem častěji posky- tuje námět výtvarnému umění, zatímco „verbální reprezentace vizuální reprezentace“  (zde opakujeme mnohonásobně citovanou a hlavně dostatečně širokou deinici ekfrá- ze, kterou nabízí James Hefernan, 1993: 3), tj. situace, kdy se verbální (a to primárně  rétorický, později literární) útvar či dílčí postup v rámci celku vztahuje k výtvarné- mu zdroji, je mnohem řidší. Z historického pohledu dějin umění představuje „pře- vyprávění příběhů“ dokonce primární oblast zobrazování, jak lze stručně doložit  výkladem hamburského historika umění Wolfganga Kempa k pojmu Bilderzählung:  „Vyprávění jsou orální, psané nebo obrazové zprávy o historických či smyšlených  událostech. Slova předcházejí obrazům. Výtvarné umění dlouho předtím, než začne  objevovat své vlastní narativní náměty, funguje jako převyprávění. Od archaických  dob, máme-li začít v západní kultuře, odkazují řecké vázy, reliéfy, malby a mozaiky  20 Narativní scénáře a piktoriální modely StaniSlava Fedrová – alice Jedličková Ústav pro českou literaturu AV Čr, v. v. i. world literAture studies 2• 2 (19) • 2010 (20 –41)