Rozumnost a konsensus: 25 let Politického liberalismu Abstrakt Článek kriticky analyzuje dva argumentační kroky, na kterých stojí pozdní filosofie Johna Rawlse, tedy „politický liberalismus“. Prvním z nich je rezignace na roli pravdy ve veřejné diskusi a její nahrazení „rozumností“ (reasonableness). Druhým krokem je pokus o založení principů spravedlnosti na idejích „implicitních v demokratické společnosti“. Oba tyto kroky jsou reakcí na různorodost moderních společností a mají umožnit konsensus na filozofických základech politiky, který transcenduje názorovou pluralitu. Rawlsovo provedení těchto dvou kroků je však problematické. Navzdory snaze o „čistou procedurální“ teorii se nedokáže vyhnout postulování silných obsahových předpokladů ohledně koncepcí osoby a společenské spolupráce. Ty následně hrají klíčovou roli v jeho teorii, ačkoli je Rawls nedokáže přesvědčivě zdůvodnit. Článek tedy prezentuje interní kritiku politického liberalismu. Klíčová slova John Rawls – politický liberalismus – rozumnost – konsensus – teorie spravedlnosti Úvod John Rawls (1921–2002) byl bezpochyby nejvlivnějším politickým filosofem 20. století. Jeho myšlenky hluboce ovlivnily celou anglosaskou praktickou filosofii a podstatná část literatury, která v rámci této tradice posledních 40 let vznikla, z Rawlse buď vychází, nebo se s ním nějak vyrovnává. Jeho texty zároveň vyprovokovaly mnoho rozsáhlých kontroversí, které určují tvář současných filosofických diskusí – za všechny například spory o globální spravedlnost (global justice), o tzv. egalitarismus štěstí (luck egalitarianism) nebo starší a známější spor liberálů a komunitariánů. Z těchto faktů však nutně nevyplývá, že „rawlsovské“ myšlení bude vládnout praktické filosofii i nadále. Dějiny filosofie znají mnoho případů myslitelů, jež dominovali intelektuální scéně své doby, ale jejichž odkaz nepřežil nástup dalších generací. Nedávným příkladem rovněž z anglosaské tradice může být G. E. Moore (1873–1958). V době jeho vrcholné popularity se zdálo, že naprosto přetransformoval metodu filosofické etiky, a další pokusy v této oblasti budou vycházet právě z jeho myšlení. Tyto předpovědi se však nenaplnily a v dnešní etice je Moore okrajovou figurkou budící převážně historický zájem. Jaký bude význam Johna Rawlse v širším kontextu dějin filosofie, je proto otevřená otázka. V době psaní tohoto článku (na jaře 2018) je to přesně 25 let, co vyšel Politický liberalismus, ta pozdější ze dvou zásadních Rawlsových knih, které měly ambici vyložit filosofické základy 1