RECENZE 111 Ľubomír Lupták: (Ne)bezpečnosť ako povolanie Brno: Doplněk 2017, 243 s. Každá politicky organizovaná společnost se dříve či později dostane k úvahám, ja- kým hlavním hrozbám vlastně čelí a jakým způsobem se jim chce nejlépe bránit. Tyto otázky pak nejen určují obrannou – či dnes šířeji bezpečnostní – politiku, ale také mno- hé vypovídají o hodnotách a principech, na kterých daná společnost stojí a které chce respektovat. V prostředí postkomunistic- kých zemí střední Evropy prošla bezpeč- nostní politika za posledních třicet let ob- rovským vývojem – od studenoválečnické- ho pojetí obranné politiky diktované So- větským svazem přes přijetí prodemokra- tického diskurzu a zájmů států Severo- atlantické aliance (NATO) až po zapojení do „války proti terorismu“. Popisovat tyto změny jen skrz členství ve vojenských ali- ancích či ofciální formulace bezpečnost- ních doktrín je ale jen špičkou ledovce – mnohem zajímavější otázkou totiž je, jak politika bezpečnosti vůbec funguje v praxi a jak se propíjí do hodnotových a mocen- ských struktur společnosti. Kniha plzeňského výzkumníka Ľubo- míra Luptáka nazvaná (Ne)bezpečnosť ako povolanie se přesně k tomuto kriticky a so- ciologicky orientovanému typu zkoumání bezpečnosti hlásí. Na základě originálního etnografckého výzkumu Lupták nabízí fascinující, mnohavrstevný a do jisté míry mrazivý pohled na svět takzvaných profe- sionálů (ne)bezpečnosti v postsocialistic- kém prostoru – svět bezpečnostních byro- kratů, vysloužilých vojenských hodnostá- řů, analytiků i rádoby analytiků z různých think-tanků, svět, který propojuje „vyso- kou politiku“ s každodenní praxí bezpeč- nosti, svět, ve kterém se tvoří a legitimizuje expertní znalost o hrozbách a o tom, jak se jim bránit. Luptákova kniha se zaměřuje na pro- fesní symboly a rituály na pozadí mocen- ských struktur státního aparátu a diskurzu o terorismu, extremismu a dalších hroz- bách. Honosné formality a vzletné formu- lace vizí o fungování vojenských aliancí a boji proti terorismu se potkávají s banali- tou úřednické práce, charakterizované ne- ustálou produkcí materiálů (tzv. hrozbo- textů) o tom, co jsou to ty klíčové bezpeč- nostní problémy, kterým čelíme. Rozšiřují- címu se spektru témat, která jsou v růz- ných úřednických a expertních materiá- lech označována jako hrozby, se ale v praxi téměř nikdo nevěnuje. Hrozbou je vše, ne- bo také nic. Alarmující scénáře o muslim- ské invazi do Evropy, prezentované na bez- pečnostních konferencích provinčních uni- verzit, doplňuje směs neskrývaného sexis- mu, špatně skrývaného rasismu a masa la- ciných koženkových kufříků, do kterých tu a tam tajně zmizí nějaký chlebíček z konfe- renčního občerstvení. Vyprázdněný bez- pečnostní diskurz si podává ruce s vyčpě- lým kariérismem hypotékami strhaných byrokratů a akademiků, kteří pod tlakem na produkci bezpečnostní znalosti hovoří, co jim jen popkulturní slina a předsudky přinesou na jazyk. Jak lze uchopit a pochopit tento svět a jeho paradoxy? Lupták přináší a integruje širokou škálu teoretických konceptů a ana- lytických nástrojů, které mu umožňují pro- niknout skrz nános povrchního diskurzu i prapodivných expertních praktik a vysta- vět komplexní argument o fungování pole „nebezpečnostní komunity“ v Česku a na Slovensku. Narozdíl od jiných zdatných pozorovatelů a analytiků má ale jednu vý- hodu – vlastní zkušenost s několikaletým působením v roli bezpečnostního experta na slovenském Ministerstvu obrany, kterou umně kriticky refektuje a která dodává textu a celému výzkumu na určité naléha- vosti, spojené se snahou pochopit zdroje osobních frustrací z praxe v tomto poli. Význam Luptákovy knihy můžeme po- psat minimálně ve třech rovinách. V prvé řadě jde o unikátní příspěvek do výzkumu politiky bezpečnosti v postsovětském pro- storu. Luptákova studie, opírající se o te-