357 RANĚ STŘEDOVĚKÁ KERAMIKA Z HRADIŠTĚ KNĚŽÍ HORA U KATOVIC (OKRES STRAKONICE) LADISLAV ČAPEK – PETR MENŠÍK Abstrakt: Kněží hora u Katovic (okr. Strakonice) patří mezi největší jihočeská raně středověká hradiště z 9. až počátku 10. století. Dosavadní poznání tohoto hradiště vycházelo především z výzkumu B. Dubské- ho z roku 1946. V posledních letech je hradiště systematicky zkoumáno pracovníky Katedry archeologie Západočeské univerzity v Plzni prostřednictvím nedestruktivních a málo destruktivních metod. V letech 2016–2017 proběhly na akropoli hradiště vzorkovací sondáže vyvolané porušením lokality lesním hospo- dářstvím a nelegálními aktivitami hledačů kovů. Z výzkumu byly získány početněji výraznější soubory raně středověké keramiky, jejíž podrobný rozbor významně přispívá k datování lokality do středohradištního ob- dobí s těžištěm v 9. století, které podporuje i radiokarbonové datování uhlíků pocházejících z horní destruk- ce dřevohlinité hradby. Klíčová slova: hradiště – raný středověk – střední doba hradištní – keramika – jižní Čechy. Early medieval pottery from the Kněží hora hillfort, near Katovice (Strakonice district) Abstract: Kněží hora near Katovice (Strakonice district) is one of the largest south‑Bohemian early medieval hillforts, dating from the 9th – early 10th century. The existing information about the hillfort was chiefy based on research carried out by B. Dubský in 1946. In recent years the hillfort has been systematically investigated by experts from the Department of Archaeology of the University of West Bohemia, Plzeň by means of non‑destructive and the least destructive methods. Test digs were conducted on the hillfort acropolis in 2016–2017, triggered by intrusion in the form of forestry work and illicit metal detecting. The excavations yielded large series of early medieval pottery, the detailed analysis of which signifcantly contributed to the dating of the site to the Middle Hillfort period with its heyday in the 9th century, also supported by the radiocarbon dating of cinders from the destructed upper section of the timber and earth rampart. Key words: hillfort – early Middle Ages – Middle Hillfort period – pottery – south Bohemia. 1 Úvod Kněží hora u Katovic (okr. Strakonice) patří mezi největší jihočeská raně středověká hra- diště. Nachází se v oblasti středního Pootaví a společně s další trojicí menších hradišť Libětice, Hradec u Řepice a Hradec u Němětic tvoří výraznou sídelní komoru a „mocenský trojúhelník“ raně středověkého osídlení z průběhu 9. století a počátku 10. století (obr. 1). Tato hradiště na počátku 10. století zanikla, jak dokládají spálené konstrukce dřevohlinitých hradeb. Dosavadní interpretace zmiňují zhroucení zdejšího teritoria pod vpády Maďarů či v rámci jejich spoluúčas- ti při sjednocování Čech Přemyslovci v prvních desetiletích 10. století (Lutovský 1999; 2011, 205–213; nejnověji Kouřil 2016, 124). Oblast jižních Čech ležela v bezprostředním sousedství Velkomoravské říše, karolinské Východní marky a Bavorska; nelze vyloučit, že k zániku hradišť mohlo dojít v souvislosti s neklidnými poměry na konci 9. a počátku 10. století. Maďaři moh- li vystupovat na různých stranách konfiktu mezi soupeřícími stranami o mocenské ovládnutí středního Podunají, včetně oblastí jižních Čech (např. Wihoda 2016, 146–157; Zehetmayer 2016, 82–90). Bohužel k oblastem jižních Čech písemné prameny na konci 9. a počátku 10. století nepo- dávají žádná svědectví. Hradiště Kněží hora dosud nebylo předmětem systematického archeo- logického průzkumu. I když zde probíhala řada aktivit v minulosti (drobné sondáže, povrchové průzkumy), dosavadní archeologické poznání je velmi omezené, stejně jako datování počátků a zániku hradiště, kladené do období konce 8. až počátku 10. století. Jedním z datovacích opor mohou být nálezy raně středověké keramiky, které doposud měly povahu malých „nestratif- kovaných souborů“ bez bližších nálezových okolností. Teprve v posledních letech proběhl na akropoli systematický archeologický výzkum Katedry archeologie Západočeské univerzity ve Archaeologia historica 44, 1, 2019, 357–381 https://doi.org/10.5817/AH2019-1-15