266 267 Historie Historie Projekt Lesní sklárny na Valašsku – úvod do II. etapy Interdisciplinární výzkum sklářské produkce v 17. až 19. století Samuel Španihel – Kamila Valoušková – Pavel Mašláň Úvod Projekt Lesní sklárny na Valašsku je interním badatelským záměrem Muzea re- gionu Valašsko, p. o., které je jeho jediným odborným i fnančním garantem. První etapa projektu proběhla v rozmezí let 2015 až 2018. Druhá etapa bude zahájena v roce 2019 a potrvá do konce roku 2021. Badatelský záměr Muzea regionu Valašsko – Lesní sklárny na Valašsku se sou- středí na doložení chodu a přesnou lokalizaci menších skláren, které v lesích dané- ho regionu fungovaly od počátku 17. století až do jejich industrializace na počátku 19. století. Tyto sklárny jsou díky interdisciplinární povaze muzejního pracoviště zpracovávány z hlediska archeologie, historie umění, historie, genealogie, etnogra- fe a environmentalistiky (Španihel – ValouŠkoVá – MaŠláň 2018). Lesní sklárny Určujícím faktorem pro zakládání skláren na Valašsku byly přírodní podmínky. Hornatá oblast Beskyd a Javorníků zůstávala až do 16. století osídlená převážně v údolích potoků a řek, zatímco okolní hory byly ponechány přírodě. Velkou vý- měru lesů používali poddaní k pastvě dobytka. Dřevo z lesů se používalo hlavně na stavbu domů a jako palivo, pouze jeho malou část dokázala vrchnost zužitkovat prodejem. Bukové dřevo se používalo hlavně jako palivo, ať už v domácnostech poddaných či vrchnosti. Vzhledem k jeho velkým zásobám v kraji se proto vyloženě nabízela možnost použít jej k tavení skla, což umožňovalo jeho fnanční zhodnocení. Navíc v oblasti byl dostatek materiálu pro výrobu sklářského kmene, šlo zde těžit kře- S. Španihel-K.valOuŠKOvá-p.MaŠláň prOjeKt leSní SKlárny na valaŠSKu - úvOd dO ii.etapy mičitý písek a na místních panstvích fungovaly také potašárny. To vše vytvářelo ideální podmínky pro chod skláren v regionu. V případě tzv. lesních skláren se jedná o putovní sklárny, které budoval (nebo jen pronajímal stavební místo a stanovil podmínky) vlastník pozemků. Zeměpán následně osadil sklárnu sklářským mistrem, který se stěhoval s celou rodinou i spe- cializovanými pracovníky. Majitel pak v součinnosti s ním zabezpečoval prodej a distribuci zboží a stanovil nájemci podmínky provozu, obsahující i formu a výši odvodů i možnosti a meze využívání okolních pozemků. Sklárny byly zřizovány na místech s dostatkem palivového dřeva a v blízkosti vodního zdroje. Jednalo se ze- jména o neobydlená, zalesněná horská údolí bukovo-jedlového pásma s potokem. Sklárna existovala v dané poloze blíže neurčenou dobu (u větších výroben šlo při- bližně o 30 let), dokud byly základní suroviny v rentabilním dosahu. Po jejich vy- čerpání se sklárna stěhovala na jiné místo. Využitá lokalita lesních skláren mnohdy zůstala pustá, protože kromě sklárny se na ní nerozvinuly jiné samostatně funkční hospodářské celky. Sklo vyráběné v provozovně tohoto typu zpravidla nedosaho- valo kvality velkých stabilních sklářských hutí, často ani nebývalo dále rafnováno (malováno, broušeno; Španihel – ValouŠkoVá – MaŠláň 2017, s. 148–150). I. etapa V první etapě jsme se zabývali zejména písemnými prameny, kritikou literatu- ry a vytipováváním jednotlivých lokalit, z nichž jsme část lokalizovali v krajině. V rámci terénního průzkumu jsme se zaměřili primárně na oblast Pustevenského hřbetu, konkrétně na jižní svahy Radhošťského masivu, kde jsme na jeho jižní straně povrchovými sběry doložili trojici skláren v polohách Dolní Bečva – Horní Rozpité, Prostřední Bečva – Podstupně a Prostřední Bečva – V Huti. 1 K dalšímu průzkumu byla vybrána první jmenovaná lokalita. Z prvních dvou jmenovaných lokalit bylo odebráno několik nalezených fragmentů skla na chemický rozbor, je- hož výsledky budou v další etapě srovnávány s nálezy z Hutiska-Solance a z lokalit na vedlejším vsetínském panství. Archeologický průzkum lokality Horní Rozpité V katastru obce Dolní Bečva je sklářská huť v písemných pramenech připomíná- na k roku 1794 (PiPerek 2000, s. 19), konkrétně v lokalitě Horní Rozpité jsou sklár- ny zmiňovány bez přesnější datace v místopisných publikacích (kramoliš 1907, s. 137–142; Domluvil 1941, s. 114). K přesnější lokalizaci sklárny nám pomohly nálezy amatérských sběračů a pamětníci. Lokalita je umístněna mimo intravilán obce i roztroušenou zástavbu a nachází se v zalesněném synklinálním fuviálním údolí na horním toku Hornorozpitského 1 Podrobněji k východiskům a metodám projektu viz Španihel – Valoušková – Mašláň 2017, s. 148–153, 163; Titíž 2018, v tisku.