1 Abstrakt: Příspěvek přináší souhrn poznatků v oblasti archeologického výzkumu církevní kultury a náboženského života v Čechách během středověku a novověku. Shrnuty jsou výsledky dosavadních výzkumů v oblasti výstavby a funkce církevních staveb, jejich vybavení, liturgických funkcí a nejrůznějších aspektů náboženského života a jeho odrazů v archeologických pramenech. Klíčová slova: Církevní archeologie – církevní kultura – vybavení kostelů – liturgie – náboženské projevy. Church Material Culture in Archaeological Sources Abstract: This contribution summarises the state of archaeological research into church culture and religious life in the Czech lands in the Middle Ages and the modern age. It sums up the outcome of research in the fields of construction and function of religious buildings, their equipment, liturgical functions and various aspects of religious life and its reflections in archaeological sources. Key words: Church archaeology – church culture – equipment of churches – liturgy – religious manifestations. Výzkum památek středověké církevní kultury stál v archeologii vždy poněkud na pokraji zájmu. Před rokem 1989 byly příčinou zejména ideologické důvody, v posledních letech je to spíše nutnost provádění záchranných výzkumů, které v sakrálních areálech probíhají zřídka a většinou v menším rozsahu. V neposlední řadě to je i značná odborná i finanční náročnost výzkumu, spojená se zdánlivě neatraktivními výsledky, zejména ve srovnání s bohatými nálezovými soubory na městských i venkovských parcelách nebo při odkry- vech výrobních zařízení. Náročnost studia církevních artefaktů je v neposlední řadě dána i nutností širokého multidisciplinárního přístupu, který kromě stavebních dějin a historie vyžaduje i specializace v oboru dějin umění, církevních dějin, církevního práva, teologie a liturgiky. V české odborné literatuře bylo publikováno několik převážně úvodních statí, jejich potenciál a koneckonců i v nich obsažené výzvy zůstaly nevyužity. Termín církevní archeologie uvedl v českém prostředí P. Sommer. Ten poprvé upozornil na potenciál novo- věkých písemných pramenů pro poznání středověké podoby církevních staveb a především na způsoby jejich využití (Sommer 1983) a podal i první přehled výsledků studia středověké hmotné kultury (Sommer 1989; 1996). Řadu dílčích studií i syntetických přehledů nejnověji shrnul v souborné monografii (Sommer 2001) a výsledky aplikoval i v moderním výkladu raně středověkých církevních dějin českého státu (Sommer 2007). Výkladu archeologic- kých nálezů duchovní kultury a jejich zasazení do kontextu života středověkého člověka se v několika studiích dotkl F. Šmahel (1989; 1990), pro Moravu Z. Měchurová (1990). Na Slovensku se tématem církevní archeologie dlouhodobě zabývá M. Slivka, jehož studie jsou vysoce inspirativní i pro české prostředí (2001; 2002). Vztahu církevní kultury a archeologie se věnuje i monotematické 14. číslo rakouského časopisu Beiträge zur Mittelalterarchäologie in Österreich (1998) a sborník Fundort Kloster (2000). Základním zdrojem informací pro poznání církevní kultury jsou některé encyklopedie a medievalistické příručky (Wetzer 1882–1903; Otte 1883; Podlaha–Tumpach 1912–1916; LThK; LMA; LCI). Kostel jako historický pramen Kostel (resp. církevní stavba) bývá při archeologickém výzkumu vnímán jako izolovaný objekt a při jeho výzkumu je pozornost věnována nejčastěji poznání nebo upřesnění jeho stavebního vývoje. Na rozdíl od dalších kategorií historických staveb však nebývají dosažené poznatky zobecňovány a podrobeny dalšímu zkoumání. Kostel jako archeologický pramen lze studovat na několika základních úrovních: Církevní hmotná kultura v archeologických pramenech MARTIN ČECHURA