Středoevropské politické studie / Central European Political Studies Review, ISSN 1212-7817 Ročník XVI, Číslo 4, s. 345–353/ Volume XVI, Issue 4, pp. 345–353 DOI: 10.5817/CEPSR.2014.4.345 (c) Mezinárodní politologický ústav / International Institute of Political Science 345 Blokker, Paul: New Democracies in Crisis? A Comparative Constitutional Study of the Czech Republic, Hungary, Poland, Slovakia and Romania. London: Routledge, 2014, xii, 200 stran, ISBN: 978-0-203-79502-6. Jií Baroš 1 Slavný americký levicový politický teoretik Sheldon S. Wolin kdysi napsal, že demokracie má prchavou (fugitive) povahu (Wolin 1994; Wolin 2004: 601–606). Píležitostn se objeví, nicmén je chybou považovat ji za ústavní formu pro celou společnost. Demokracie je dle Wolinspíše projektem, který probouzí potenciál bžných občan. Ti se politickými bytostmi stanou teprve až skrze objev toho, že se určité vci dotýkají jich všech, a skrze společné jednání za účelem dosažení tchto vcí. Naproti tomu „ústavní demokracie“ je demokracií bez lidu jakožto aktéra; je to ústava, která klade limity demokracii, reguluje množství demokratické politiky, již dovolí. Ve vtší či menší návaznosti na Wolina se v poslední dob v rámci teorie konstitucionalismu objevily nové teoretické pístupy, které kritizují zapouzdení moderní politiky do ústavních forem. 2 Mezi nepíjemné dsledky tohoto zapouzdení patí i námi zakoušené mizení demokracie. Podle Wolina je demokracie pedevším o zkušenosti politiky, které se stále více lidem nedostává. Význam recenzované knihy sociologa Paula Blokkera, který psobí na univerzit v italském Trentu a dlouhodob se vnuje fenoménu konstitucionalismu ve Stední Evrop, je dvojí: (1) jednak nabízí dobrý pehled současných konstitucionalistických pístup a zárove (2) tuto teoretickou debatu aplikuje na jím zkoumané zem: Českou republiku, Maarsko, Polsko, Rumunsko a Slovensko. Všechny tyto státy charakterizuje podle Blokkera spíše krize než konsolidace. Ačkoliv mže být současná politická a ústavní krize vztahována k dsledkm globální finanční a ekonomické krize, její dležitá dimenze tkví v nevyvážené institucionalizaci demokracie. Jednostranný draz na formální instituce právního státu a zakotvení demokracie vedl k opomenutí její substantivní, participační a legitimizační dimenze. Pevažující chápání demokracie bylo bohužel až píliš formalistické, elitáské či technokratické. Oproti tomu bylo teba se demokracii znovu (na)učit, osvojit si praxi demokratické del iberace a více podporovat občanskou angažovanost a participaci. V následujícím textu se zamím pedevším na dv oblasti: nejprve rozeberu Blokkerovo rozčlenní současných konstitucionalism, abych se následn mohl zamyslet nad aplikací jím preferované varianty konstitucionalismu jako analytického nástroje a normativní pedstavy na českou politiku, a to ve svtle tezí nkterých politických teoretik, kteí své závry sice mnohdy nevytvoili na pozorování české reality, ovšem lze je podle mého názoru i na ni vztahovat. By mi bude východiskem diskuse Blokkerových tezí pedevším česká (ne polská apod.) realita, jde o legitimní postoj, jestliže jej budu vztahovat k tm Blokkerovým závrm, které pekládá jako platné pro všechny jím zkoumané zem. Dle Waltera F. Murphyho se ústavní demokracie ve svých politických strukturách snaží vždy zkombinovat (1) vládu lidem (z)volených reprezentant s (2) komplexním institucionálním 1 Kontakt: Katedra politologie, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, Joštova 10, 602 00 Brno, Česká republika / Czech Republic. E-mail: baros@fss.muni.cz 2 Srov. k pojmu ústavních forem Mansfield (1991: 193–208). Podle Mansfielda je draz na ústavní formy v opozici vči (neformálnímu) populismu; jen formalismus konstitucionalismu ponechává nakonec prostor pro voluntarismus demokracie, ba dokonce umožuje jeho uvedení do praxe.