258 259 s. 4: „ier Mt. glaich wie in ainem schlaf an allen schmertzen verschiden; dan sie dermas- sen verzert gewesen, das sie nix als haut und ban an ier gehabt hatt.“ 7 Kondolenční list Benátské republiky k úmrtí Ferdinanda I. ze 4. srpna 1564, Haus-, Hof- und Staatsarchiv Wien, Hausarchiv, Familienakten, karton 60, konvolut 6. 8 Tj. kostel sv. Benedikta na Hradčanském náměstí (pozn. překl.). 9 Korrespondenz Maximilians II. , s. 251: „dieweil inen die austheilung der personen, die Behaimische clainoter zu tragen, bei den exequien zu Wien heimbgestellt und frei gelassen worden, so hetten si sich umb sovil mer versehen, man würde alhie bei diser sepultur zue tragung der reichsclainoter und der fanen und füerung der roß allein die Behaimb fürge- nomben und gebraucht haben […]“ 10 Tamtéž, s. 252: „daß die hauptexequien alberait zu Wien gehalten und dises alhie allein die sepultur were.“ 11 „Als Ferdinand an diese hochheit kommen, har er Teutsch nation loblich regerieret vnd den friden wunderbar wol erhalten. Er war ein milter freündlicher Fürst so mit seinen grau- wen haar vnder anderen Fürsten in grossem ansehen vnd von menigklichen geliebet wor- den.“ Cit. podle B. SUTTER, Einleitung, s. 223* včetně pozn. 235. 12 P. SUTTER FICHTNER, Ferdinand I. , s. 7. 13 Gabriele VITÁSEK, Das Effigiervm Caesarvm Opvs, eine illuminierte Kaiserreihe von 1580. Ein Beitrag zur Tradition der fila imperatorum an den Hfen der Habsburger , in: Frühneuzeit-Info 11, 2000, s. 40. 14 Tamtéž. 15 „Er ist ein schwacher Mensch – ich kenn’ ihn besser – / Auf seinem Zimmer wird er to- ben – wüthen – / Wird Flammen sprüh’n und – schweigen! Lange hat / Er sich in solchen Krisen nie gehalten.“ Cit. podle Martina FUCHS, Karl V. Eine populre Figur? Zur Re- zeption des Kaisers in deutschsprachiger Belletristik, Münster 2002 (Geschichte in der Epoche Karls V., Bd. 1, edd. Martina Fuchs – Alfred Kohler), s. 259. 16 Christiane THOMAS, Die Geburt der Donaumonarchie. Wien: Das Zentrum verschiebt sich nach Osten, in: Die Hauptstädte der Deutschen. Von der Kaiserpfalz in Aachen zum Regierungssitz Berlin, ed. Uwe Schultz, München 1993, s. 99. DOSLOv PANOvNÍK NA PRAHu NOvé DOBy, ALFRED KOHLER A čESKÁ HiStORiOgRAFiE Ferdinand žil v přelomové době. Ještě několik let před jeho narozením se svět zdál mnohem menší. Objevení nového kontinentu na západě Evropanům značně rozší- řilo obzory a geografické poznatky zanedlouho doplnily i nové teorie z oblasti ast- ronomie. Díky vynálezu knihtisku začal být trh zásobován tištěnými knihami, které postupně vytlačovaly zdlouhavou rukopisnou produkci. Nejrůznější myšlenky a ob- jevy tak mohly být šířeny daleko rychleji a masověji než doposud. A za Alpami si po- zvolna upevňovala své místo renesanční kultura. Na Pyrenejském poloostrově byla dovršena reconquista ovládnutím posledního území pod muslimskou kontrolou a síly španělských dobyvatelů se obracely za oceán. Zároveň však na jihovýchod a střed svě- tadílu začalo doléhat nové nebezpečí v podobě expanze Osmanské říše, jež pak na dlouhá staletí poznamenala vývoj celé této oblasti. Evropa se měnila a k dalším zvra- tům zdaleka nejen na poli náboženském a kulturním přispělo vystoupení Martina Luthera. Evropou otřásala reformace. Stará doba umírala a rodila se nová, a právě na prahu této nové doby prožila svůj život jedna z vůbec nejvýznamnějších osobností, jíž bylo umožněno spoluutvářet další budoucnost střední Evropy – kníže, král a cí- sař Ferdinand I. Habsburský. 1 Ferdinandův nástup na český a uherský trůn v roce 1526 je tradičně spojován se změnami, které ve střední Evropě ohlašují počátek takzvaného raného novověku. 2 Tento rok se stal významným dějinným mezníkem, s nímž se dodnes pracuje nejen v české historiografii. Došlo totiž ke zrodu středoevropského soustátí pod vládou rakouské větve habsburského rodu, jež v různých proměnách přetrvalo až do roku 1918. Přesto – nebo právě proto – se Ferdinand I. nestal populární postavou národ- ních historií ani jednoho ze „svých národů“. Jeho význam ovšem nelze jednoduše přehlížet, třebaže ho v západoevropské historiografii zastiňuje jeho starší bratr Ka- rel V. a v české zejména jeho vnuk Rudolf II., kterého jako jednoho z mála Habsburků dokázala nacionálně orientovaná česká historická paměť vstřebat. Překvapující může být skutečnost, že o moc větší pozornosti se Ferdinandovi nedostává ani v soused- ním Rakousku, ačkoli by bez něj a jeho rodové linie rakouské země zůstaly pouhým dědictvím po předcích na okraji zájmů habsburského světového impéria a Vídeň jen posledním významným zeměpanským městem na jeho východní periferii.