1152 RECENZE země“. Cetwiński osvětluje jednání osob z jejich kulturních, právních pozic, sociálních mentalit, a tím otevírá jistou „každodennost“ doby proměn, i když šlo v reálu hlavně o řešení majetkových nároků. V tomto smyslu má Cetwińského kniha podnětný význam při akcentaci různých sociálních souvislostí „kolonizačního“ procesu v jednotlivých regionech středovýchodní Evropy. Jak prokázal, „život ve změnách“ neměl ráz dramatického „střetu kultur“; přes dílčí střety o majetek převládala koexistence sociálních aktérů, jakkoli by si např. autoři klášterní kroniky raději představovali klasický ideál uspořádání se silným (ale bezpečně vzdáleným) panovníkem, bez šlechtických držav a městských komunit v sousedství. Proces změn neprobíhal ani v lesnatých pohraničních regionech na „zelené louce“, vždy zde bylo určité venkovské obyvatelstvo, které zajišťovalo zásobování a udržovalo „paměť míst“. 32 Přitom docházelo k rozšíření vrstvy urozených, často lidmi ze zahraničí, kteří se úspěšně prosazovali také v okolí panovníka a v nejvyšší správě. Roli vládců v těchto konstelacích je však třeba hodnotit velmi diferencovaně, podle konfgurace sil a státotvorných tradic v jednotlivých regionech. 33 Vratislav Vaníček 32 Jan KLÁPŠTĚ, Změna – středověká transformace a její předpoklady, Mediaevalia Archeologica Bohemica 1993 – Památky archeologické, Supplementum 2, Praha 1994, s. 9–59. 33 Ojedinělá konfgurace ekonomických a sociálně kulturních podmínek umožnila ve třetí čtvrtině 13. století rozvinout (nadnárodní) hegemonii krále Přemysla Otakara II. v prostoru středový- chodní Evropy, mimo jiné s úzkou podporou dolnoslezských Piastovců; Vratislav VANÍČEK, „Otakarovská“ středovýchodní Evropa a říšské interregnum (1245/50 – 1273), in: Libor Jan – Jiří Kacetl a kol., Pocta králi, Brno – Znojmo 2010, s. 15–45. Lenka BOBKOVÁ Jan Lucemburský. Otec slavného syna (= Velké postavy českých dějin, sv. 27) Praha, Vyšehrad 2018, 600 s., ISBN 978-80-7429-342-9. Je jistě potěšující, že od devadesátých let 20. století v evropském měřítku narůstá badatelský zájem o osobnost a dobu krále Jana Lucemburského (řečeného také Jana Českého či Jana Slepého). Vedle několika cenných sborníků a kolektivních monografí 1 lze zmínit životopisy Jiřího Spěváčka 2 , Wojciecha Iwańczaka 3 a syntetizující pohled na Janovu vládu z pera 1 Michel MARGUE – Jean SCHROEDER (eds.), Un itinéraire européen. Jean l’Aveugle, comte de Luxembourg et roi de Bohême 1296–1346, Luxembourg 1996; Michel PAULY (ed.), Johann der Blinde, Graf von Luxemburg, König von Böhmen 1296–1346, Luxemburg 1997; Klára BENEŠOVSKÁ (ed.), King John of Luxembourg (1296–1346) and the Art of his Era, Praha 1998; TÁŽ (ed.), Královský sňatek, Praha 2010. 2 Jiří SPĚVÁČEK, Jan Lucemburský a jeho doba 1296–1346, Praha 1994. 3 Wojciech IWAŃCZAK, Jan Luksemburski, Warszawa 2012; české vydání Jan Lucemburský, Pra- ha 2018.