215 Archaeologica Pragensia 25 / 2020 (215–229) ZNOVU NALEZENÉ ARCHEOLOGICKÉ „KURIOZITY“ A JEJICH SVĚDECTVÍ. SOLITÉRNÍ ZLOMKY RANĚ A VRCHOLNĚ STŘEDOVĚKÉ KERAMIKY Z PRAŽSKÝCH VÝZKUMŮ Ivana Boháčová Úvod – charakteristika nálezů a jejich původu Je běžnou praxí, že nálezy, které se vymykají běžné škále inventáře ze zkoumaného archeolo- gického kontextu, upoutají náš zájem natolik, že je vyčleníme z nálezového souboru s jedno- značným záměrem výjimečný nebo zajímavý nález obratem prostudovat a urychleně zpřístupnit odborné veřejnosti. Bohulibá idea však často vlivem mnoha, třeba i objektivních důvodů, zůstává nakonec nenaplněna. Nálezy vyřazené z běžného procesu zpracování kompletního nálezového fondu jsou pak postupně v důsledku jiných aktivit badatele znovu „archeologizovány“ a bohužel někdy i zcela odtrženy od nálezových souvislostí. Jejich původně někdy i mimořádná výpověd- ní hodnota klesá úměrně ztrátě informací o kontextu nálezu, někdy dojde i ke ztrátě předmětů samotných. Podobný osud hrozil i několika málo zlomkům středověké keramiky, které zůstaly v roce 2011 ležet ve dvou sáčcích na náhle, ale již defnitivně opuštěném pracovním stole Ladislava Hrdličky. Čtyři z nich byly uloženy společně v sáčku označeném „Praha 1, Staré Město, Betlémská kaple, výzkum 1949 + 1957, vytříděné střepy“. 1 Další keramika byla uložena v sáčku označeném Praha 1, Staré Město, Husova ul., čp. 234/I, s. č. 4/83, sonda K 1 (Ladislav Hrdlička, 1983, ARÚ Praha, MABD 7-1-867, městiště bývalého kláštera dominikánů). Jen shodou náhodných okolností můžeme dnes určit původ a rámcově stanovit nálezový kon- text keramiky ze sáčku s označením Betlémská kaple. Zlomky se nápadně odlišují od keramiky, která se v kulturních terénech Starého Města běžně vyskytuje. Vykazují totiž ve své většině oproti nejstarší zde se vyskytující keramice mladohradištního charakteru (2. polovina 10.–11. století) jednoznačně středohradištní charakter, jak pokud jde o užitou keramickou hmotu, tak o typy výzdoby. Keramiku tohoto stáří známe z pravobřeží historického jádra Prahy jen z hrobových nálezů, v sídelních kontextech se ani v druhotných pozicích neobjevuje (Hrdlička 2016b, 87). Zlomky náleží nádobám vyrobeným z hrnčiny různého charakteru a nesou vesměs typickou středohradištní výzdobu (dva s hřebenovými vlnicemi v kombinaci s hřebenovou rýhou – BK/A-13, 64/57-32, jeden s dvojitou hřebenovou vlnicí – 24/49-18; méně typický pro pražskou středohra- dištní keramiku je zlomek s torzem širší linie jednoduché vlnice – BK/C-36). Prvé tři se užitou hrnčinou nevymykají z prostředí raně středověké Prahy, keramická hmota čtvrtého zlomku (BK/C-36) je typická pro oblast východních Čech, její výskyt je zaznamenán i na východním okraji Čech středních, v Praze a jejím bezprostředním okolí se běžně nevyskytuje. 2 Pocházejí dle vročení ze dvou výzkumů I. Borkovského, které proběhly v prostoru Betlémského náměstí a současně přímo v ploše Betlémské kaple a také východně od dnešní stavby (Ivan Borkovský, Betlémské nám. ppč. 1130, ARÚ Praha 1948/1949, MADB 7-1-110; souběžně zkoumaný prostor 1 Popsáno L. Hrdličkou. 2 Sporadický výskyt byl zaznamenán v prostředí Staré Boleslavi, kde nástup této hrnčiny v rámci raného středo- věku nebyl upřesněn (H4, Boháčová ed. 2003, 395, 398–399, 403, 417, obr. 17d:4).