Dionyssis G. Dimitrakopoulos – Argyris G. Passas (eds.): Greece in the European Union. 1 st ed. London – New York: Routledge, 2004, 164 stran, ISBN 0-415-25811-1 (signatu- ra knihovny ÚMV 51 860). Řecko se dne 1. 1. 1981 stalo desátým členským státem tehdejších Evropských spole- čenství (ES). Jeho vstup znamenal druhé rozšíření uvedené mezinárodní organizace od je- jího založení v roce 1957, přičemž toto rozšíření je dosud jediným případem v již téměř padesátileté historii integračního procesu, založeného Římskými smlouvami, kdy do ES/EU nevstoupilo současně více zemí. V době svého vstupu bylo Řecko jednoznačně nejméně vyspělou zemí, přičemž Společenství v té době teprve hledalo účinné nástroje pomoci zaostávajícím regionům. Přijetí této země, která se teprve v roce 1974 vymanila z diktatury (tzv. plukovnický režim), bylo ze strany ES a vedoucích představitelů členských států chápáno především jako určité gesto, snažící se podpořit ještě mladou a křehkou de- mokracii, přičemž o připravenosti samotného Řecka nepanovaly příliš velké iluze. Začle- nění do západoevropského integračního společenství nebylo ovšem zcela jednoznačně při- jímáno ani řeckou veřejností, kde členství v prvních letech nebylo příliš populární. 1 Kromě výše uvedených skutečností zde ještě byla nepříliš příznivá celková ekonomic- ká situace v době vstupu a dost neefektivní fungování institucí, působících v prostředí do velké míry determinovaném tradičními klientelistickými vazbami. Všechny výše uvedené faktory Řecko do značné míry předurčovaly hrát v rámci ES v prvním období svého člen- ství dost problematickou roli, či dokonce získat „nálepku“ určitého často kritizovaného a peskovaného párie. 2 Tomuto postavení země ve Společenství odpovídalo i vystupování řeckých představitelů v jeho orgánech, kde hráli většinou dost pasivní roli a do diskuzí se aktivněji zapojovali pouze při projednávání otázek, které se bytostně dotýkaly řeckých záj- mů (především zemědělství a rybolov). Situace se však začala pomalu měnit ve druhé po- lovině devadesátých let, a to jak, pokud jde o přístup Řecka k Evropské unii (EU), tak po- kud se týká efektivnosti jeho působení v unijních institucích. Určité vyvrcholení tohoto obratu představuje splnění podmínek pro (dodatečné) zapojení do třetí – finální – etapy Hospodářské a měnové unie. Analýza výše uvedeného obratu v přístupu Řecka k evropské integraci, jenž je poklá- dán za jistý projev, ale zároveň i důsledek tzv. procesu europeizace veřejné sféry, tvoří hlavní obsah recenzované publikace, která si klade mimo jiné za cíl „identifikovat a ana- lyzovat dynamiku zapojování řeckého státu do politického procesu v EU, a to z perspekti- vy veřejné politiky“ (Dimitrakopoulos – Passas /eds./, 2004, s. 3). Na textu této knihy se podílelo dvanáct spoluautorů vesměs řecké národnosti jak z akademické sféry (pouze je- den z nich působí v zahraničí), tak i ze státní správy. Rozdílná profesní orientace autorů je pak do určité míry patrná rovněž na způsobu zpracování jednotlivých kapitol. Kniha byla vydána v rámci rozbíhající se edice Evropa a národní stát, jejímž cílem je především vysvětlovat konkrétní ekonomické i politické implikace, plynoucí z interakce mezi národními státy a procesem evropské integrace, jež se ovšem netýká pouze člen- ských států EU. V rámci uvedené edice již kromě recenzované publikace vyšel svazek, za- bývající se Polskem, a připravují se další, týkající se Islandu, Norska a vlivu EU na pro- ces demokratizace. Recenzovaná publikace vychází z teoretické koncepce čtyř typů veřejných politik: roz- dělovací (distributive), přerozdělovací (redistributive), regulativní (regulative) a konstitu- tivní (constituent). Jde o typologii, která „spočívá na dvou dimenzích: na výkonu donuce- ní (vzdálený nebo bezprostřední) a na prostředí, v němž je donucení prováděno (může se vztahovat k individuálnímu konání nebo k prostředí, v němž se toto konání odehrává)“ (Dimitrakopoulos – Passas /eds./, 2004, s. 11). Kniha analyzuje vývoj šesti základních 127 MEZINÁRODNÍ VZTAHY 1/2007 RECENZE