Neutrální a reálné zisky a ztráty z držby Václav Rybáček Český statistický úřad, Praha Systém národních účtů zachycuje změny objemu aktiv a pasiv v členění na transakce (III.2) a ostatní změny (III.3), přičemž účet ostatních změn se dále člení na účet ostatních změn objemu aktiv (III.3.1) a účet přecenění (III.3.2). Účet přecenění zachycuje změny hodnot aktiv a závazků v důsledku změny jejich cen. V závislosti na cenové změně je u daného aktiva či závazku dosaženo nominálního zisku či nominální ztráty z držby. Infor- maci o nominálních ziscích z držby lze dále konkretizovat v závislosti na vývoji všeobec- né cenové hladiny v ekonomice, tj. sestavit účet neutrálních zisků/ztrát z držby (III.3.2.1) a účet reálných zisků/ztrát z držby (III.3.2.2.), jež jsou podúčty účtu přecenění. Český statistický úřad ve své dosavadní praxi zveřejňoval pouze údaje o nominálních ziscích a ztrátách z držby. V říjnu roku 2007 byly poprvé zveřejněny výsledky experimen- tálního propočtu neutrálních a reálných zisků a ztrát z držby za roky 2005–2007, jež je třeba chápat jako pokus o rozšíření analytických možností, které poskytuje systém národních účtů. Smyslem účtů neutrálních, resp. reálných, zisků/ztrát z držby je zachytit účinek pohy- bu všeobecné cenové hladiny na reálnou hodnotu nefinančních a finančních aktiv a závaz- ků. Logika účtů vychází z poznatku, že růst všeobecné cenové hladiny snižuje hodnotu nominálních zisků z přecenění aktiv, resp. prohlubuje ztrátu v případě poklesu nominální hodnoty aktiv. Reálná hodnota závazků naopak s růstem všeobecné cenové hladiny klesá a generuje reálný zisk dlužníka 1 . Výsledkem sestavení účtu reálných zisků a ztrát z držby je zjištění, zda přes působení inflace dochází vlivem přecenění k reálnému růstu bohatství jednotlivých (sub)sektorů či ekonomiky jako celku. Specifika finančních aktiv a pasiv Důležitou vlastností finančních aktiv a pasiv je existence protistran, pohledávka je záro- veň závazkem jiného subjektu. Klasickým příkladem je běžný vklad v bance, jenž je akti- vem vkladatele a současně závazkem banky. Výjimkou je měnové zlato a zvláštní práva čer- pání, jež jsou sice považovány za finanční instrumenty, ovšem vyskytují se pouze na straně aktiv (centrální banky). Logickým důsledkem výše uvedeného je skutečnost, že růst hod- noty finančního instrumentu přináší držiteli zisk, jenž je zároveň ztrátou protistrany, a vice versa. Jelikož jde o hru s nulovým součtem, musí být údaje finanční statistiky vybilanco- vány, ať již jde o stavy, transakce, přecenění či ostatní změny. Proces bilancování činí výstu- py srozumitelné, ovšem zároveň přináší v případě sestavení bilance reálných zisků a ztrát z držby jistá omezení. 207 3/2OO9 1 Lequiller, Blades [2006].