RECENZE 639 Marta Vohlídalová, Hana Maříková, Marie Čermáková, Romana Volejníčková: Sólo pro soprán: O ženách v české politice Praha, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., / Fórum 50 %, o.p.s., 2016, 239 s. Akademická produkce se nezřídka míjí se zájmy širší čtenářské obce. Větší šanci mo- hou mít projekty, jež spojují sílu odbor- ných pracovišť s neziskovými organizace- mi a jejich sítěmi. Platí to pro publikaci Só- lo pro soprán, na jejíž vítání v listopadu 2016 zval nejen web a Twitter Sociologického ústavu a spolupracující organizace Fó- rum 50 %, ale také např. organizace Člověk v tísni, neziskový server Kultura 21 či Stra- na zelených. Až za těmito organizacemi na- šel Google po zadání titulu knížky upou- távky různých hudebních akcí. Od křtu knihy si ji zájemci mohou zdarma stáhnout z internetových stránek obou prvně zmí- něných organizací. Stěží by něco takové- ho bylo možné bez Nadace Open Society Fund Praha, která distribuuje proud Nor- ských fondů. Kniha vznikla v rámci projek- tu „Ženy a muži v rovnováze“, který v ob- lasti rovných příležitostí získal vůbec nej- vyšší podporu z programu Dejme že(nám) šanci. Práce Marty Vohlídalové, Hany Maří- kové, Marie Čermákové a Romany Volej- níčkové rozsahem předčí přibližně desítku jiných textů zaštítěných uvedeným progra- mem, a to i po oddělení dvou třetin knihy tvořených přepisy rozhovorů se 13 politič- kami. Spíše než počtem stran však stojí za recenzi pro svoje uspořádání zahrnující te- oretické přístupy a zjištění zahraničních výzkumů k tématu žen v politice (Hana Maříková), dále přiblížení českého kontex- tu, tzn. trendů zastoupení žen v politice a bariér bránících participaci žen (táž), na které navazuje studie názorů české veřej- nosti na postavení žen v politice (Marta Vo- hlídalová) a konečně analýza vybraných té- mat charakterizujících postavení žen v čes- ké politice a opřených o rozhovory s dvace- ti političkami – (euro)poslankyněmi, sená- torkami, ministryněmi a funkcionářkami politických stran (Marie Čermáková). Jedním z hlavních závěrů autorek je zjištění, že nerovné zastoupení žen a mužů v politice v ČR se v čase příliš nemění a na- víc je mu podle posledních výzkumů připi- sován menší význam. Při čtení rešerše stu- dií věnovaných zastoupení žen v politice, jak jej podává Hana Maříková v první kapi- tole, může čtenář dojít k závěru, že i v za- hraniční literatuře toto téma již není tak atraktivní. V jinak odkazy nabytém textu se publikace z posledních pěti sedmi let obje- vují jen okrajově. Autorka se soustředí na makro-, mezo- a individuální úroveň par- ticipace žen. Skládá mozaiku, ze které ale nelze snadno vyčíst, zda v čase nedochází k nějakému tematickému posunu, k pro- měnám teorií, které získávají největší po- zornost atp. Pro monografi spojující kvan- titativní a kvalitativní analýzu by mohla být velmi plodná konfrontace konceptů kri- tické masy a kritických aktérů (viz S. Childs, M. L. Krook. „Analyzing Women’s Substan- tive Representation: From Critical Mass to Critical Actors.“ Government and Opposition, 2009, 44 (2): 125–145). Ostatně je překvapu- jící, že teoretická kapitola nezmiňuje zá- kladní konceptuální analýzu (nejen politic- ké) reprezentace Hanny Fenichel Pitkin The Concept of Representation (Berkeley: Univer- sity of California Press 1967). V „české realitě“, kterou přibližuje druhá kapitola, podle Hany Maříkové for- mální rovnost mužů a žen neprovází rov- nost faktická. V běžném jazyce je ovšem adjektivum „formální“ nezřídka chápáno v přeneseném smyslu spíše jako něco, co je jen „na oko“. Pro výzkum nerovností, kte- rý uvažuje i o možných úpravách pravidel (např. kvóty), by snad bylo vhodnější odli- šovat a srovnávat nerovnost na vstupu (na- př. na kandidátních listinách) a na výstupu (tzn. ve volených orgánech). Když v zá- věru kapitoly Maříková píše: „pokud ženy v politice nejsou zastoupeny paritně, má- me co do činění s tzv. nehotovou, neúpl- nou či nenaplněnou demokracií…“ (s. 32),