Latentní práva a iniciativy v Radě OSN pro lidská práva ŠTĚPÁNKA ZEMANOVÁ, ZUZANA TRÁVNÍČKOVÁ Dormant Rights and Initiatives on the Agenda of the UN Human Rights Council Abstract: The issue of international human rights norms which have not yet been fully established within the existing international human rights standard belongs at present to the essential components of the UN Human Rights Council agenda. Based on a synthesis of legal and political notions of the process of emergence of human rights norms, the paper attempts to clearly define and classify these emerging norms, which are sometimes called “new” human rights. At the same time it focuses on individual emerging human rights that are included on the Council’s agenda, examines the stages they reached in the international norm cycle and briefly discusses the tools used by the UN Human Rights Council to achieve progress in this respect and turn the norms in statu nascendi into full international standards. Key words: human rights, international norms, cycle of international norms, UN, UN Human Rights Council. V květnu 2011 byla Česká republika Valným shromážděním OSN zvolena do Rady OSN pro lidská práva (RLP). Priority, které si vytyčila pro své tříleté působení v tomto významném mezinárodním orgánu, směřují především k lepší implementaci existujících norem v oblasti ochrany lidských práv, a to jak v domácím prostředí, tak v jiných státech a na širší regionální a multilaterální úrovni (srovnej MZV 2011). Vzhledem k tomu, že záběr Rady pro lidská práva je širší a tato instituce OSN slouží i jako platforma pro na- stolování nové lidskoprávní agendy, bude se Česká republika zabývat i iniciativami, které se pokoušejí mezinárodní standard rozvíjet a nesou s sebou určité riziko proliferace lid- ských práv (srovnej Alston 1982; Pocklington 1982; Nickel 2010). Hranice mezi aktivita- mi směřujícími ke zvyšování respektu k již existujícím lidským právům a jejich dodržo- vání na straně jedné a úsilím o rozšíření standardu na straně druhé se jeví jako poměrně nezřetelná. Na první pohled by se mohlo zdát, že obsah stávajícího mezinárodního standardu ochrany lidských práv lze jednoznačně definovat na základě analýzy existujících mezi- národních lidskoprávních instrumentů. Takový postup však má několik úskalí. V první řa- dě vzniká otázka, ze kterých instrumentů vycházet. Jsou součástí mezinárodního standar- du jen práva zakotvená v mezistátních smlouvách, nebo i v dokumentech politické povahy (například v deklaracích Valného shromáždění OSN)? I pokud se pozornost soustředí jen na mezinárodní smlouvy, není zřejmé, zda se omezit pouze na normy univerzální či zohlednit i normy regionální. Jak potom vnímat například právo na rozvoj, jehož právně závazná úprava se objevuje pouze v článku 22 Africké charty práv člověka a národů (Organisation of African Unity 1981)? Situaci dále komplikuje vágní charakter některých právních úprav, například v Mezi- národním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (dále jen MPHSKP) vágně vymezené právo na přiměřenou životní úroveň, právo na osvobození od hladu, 29 MEZINÁRODNÍ VZTAHY 3/2012 29 52 