528—549 528 Právník 6/2022 Je otázka paradoxu minimálních rozdílů relevantní pro právo? Linda Tvrdíková* Abstrakt: V rámci právní praxe se často hovoří o vágnosti či neurčitosti jazyka a samotného práva. Není proto divu, že se těmto otázkám věnuje i právní teorie. V současné době asi mezi nejuznávanější teoretiky, kteří se vágnosti v právu věnují, patří Timothy Endicott a Scott Shapiro. Oba dva spojuje to, že poměrně velkou pozornost soustředí na takzvané paradoxy minimálních rozdílů (v originále „sorites paradoxy“). V tomto textu poukážeme na to, že samotné paradoxy minimálních rozdílů a jejich řešení není pro právo až tak relevantní a že vágnost a neurčitost v právu je způsobena spíše jinými fenomény. Cílem textu je tedy pouká- zat na to, že paradox minimálních rozdílů není pro právo natolik relevantní a nemá tak dalekosáhlý dopad, jak tvrdí Endicott. Abychom mohli tuto naši tezi prokázat, zaměříme nejprve svou pozornost na samotné paradoxy minimálních rozdílů, přičemž v rámci filosofie, ale i logiky byly tyto podrobně zkoumány, na což navazují i Endicott a Shapiro, a byla navržena nejrůznější řešení těchto paradoxů. Poukážeme na to, že tyto paradoxy nejsou pro právo až tak relevantní. Tím se dostaneme k druhé části textu, ve které představíme další zdroje vágnosti a neurčitosti a budeme argumentovat, že právě tyto ostatní zdroje, jako je otevřená tex- tura, rodová podobnost či multidimenzionální polysémie, zapříčiňují ve větší míře vágnost a neurčitost prá- va. Poté budeme řešit otázku, co se vlastně v rámci interpretace a aplikace práva v těchto případech děje. Budeme argumentovat, že jsou zde autoritativně rozhodovány lexikální války, kde ovšem soudce nevystupu- je jako Humpty Dumpty, ale jeho rozhodnutí je omezováno pravidly, na jejichž utváření se podíleli předchozí interpreti, a zároveň je i jeho závazkem za spoluutváření konceptů pro interpretace budoucí. Klíčová slova: paradox minimálních rozdílů, neurčitost, vágnost, lexikální válka, jazyková hra Úvod V rámci právní praxe se často hovoří o vágnosti či neurčitosti jazyka či samotného práva. Není proto divu, že se těmto otázkám věnuje i právní teorie. V současné době patří mezi nejuznávanější teoretiky, kteří se vágnosti v právu věnují, Timothy Endicott 1 a Scott Sha- piro. 2 Oba dva spojuje to, že poměrně velkou pozornost soustředí na takzvané sorites para- doxy (dále „paradox minimálních rozdílů“). V tomto textu poukážeme na to, že samotné paradoxy minimálních rozdílů a jejich řešení nejsou pro právo až tak relevantní, a na to, že vágnost a neurčitost v právu je způsobena spíše jinými fenomény. V tomto se tedy při- kloníme na stranu Davida Laniuse a jeho analýzy neurčitosti v právu. Endicott tvrdí, 3 že: „Nejasné zákony […] představují problém pro filosofii práva. Zdá se, že filosofické přístupy k paradoxu [sorites] mají důsledky pro teorii práva: argu- * Mgr. Bc. Linda Tvrdíková. Doktorandka na katedře právní teorie Právnické fakulty Masarykovy univerzity. E-mail: Linda. Tvrdikova@law.muni.cz. ORCID: https://orcid.org/0000-0002-9115-1052. Tento text vznikl na Masarykově univerzitě v rámci projektu Vágnost v právu číslo MUNI/A/1590/2020 podpořeného z prostředků účelové podpory na specifický vysokoškolský výzkum, kterou poskytlo MŠMT v roce 2021. 1 ENDICOTT, Timothy A. O. Vagueness in Law. Oxford: Oxford University Press, 2003. 2 SHAPIRO, Steward. Vagueness in Context. Oxford: Clarenton Press, 2006. 3 Na tomto místě je vhodné poznamenat, že samotný Endicott ve své knize zmiňuje i další zdroje neurčitosti v právu. Je pak otázkou, proč tak velkou pozornost věnuje právě paradoxu minimálních rozdílů. Viz ENDICOTT, Timothy A. O. Vagueness in Law, kapitola 3, s. 31–56.