Čeština disponuje bohatstvím subjektivních citoslovcí primárně vyjadřujících pocity mluvčích. Mezi tyto emocionální interjekce se řadí mj. takové výrazy, jimiž se projevuje rozhodná vůle s něčím přestat, popř. jimiž mluvčí potvrzuje platnost výroku. Hojně zastoupeným slovem majícím tuto funkci v češtině je interjekce basta. Přestože jde o slovo cizího původu, jež vzešlo z italského výrazu basta ‚dost, stačí‘ (to z vulgárně- latinského slovesa bastāre ‚stačit‘ a to z řec- kého bastázō ‚nesu, zvedám‘; Rejzek, 2001, s. 72), v českém jazykovém prostředí je dnes pevně ukotveno. 1 O tom svědčí nejen zařa- zení daného slova do výkladových slovníků češtiny, konkrétně do Příručního slovníku jazyka českého (dále PSJČ), Slovníku spisov- ného jazyka českého (SSJČ) a Slovníku spi- sovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ), ale i jeho hojný výskyt v teritoriálních nářečích na českém jazykovém území, jak dokazuje materiál shromážděný v Archivu lidového jazyka (ALJ), uložený v dialektologickém oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., v Brně. 2 Interjekce basta vystupuje nejčastěji spo- lu s vytýkacím a, srov. exemplifikace ve vý- kladových slovnících jako chci mít pokoj ve svém bytě a basta (PSJČ, 1935–1937, s. 86), domluvil jsem a basta (SSJČ, 1960, s. 88), tak to uděláš a basta (SSČ, 1994, s. 26). Stejnou kolokaci vykazuje nářeční materiál, srov. doklady budeme mít ídlo, a basta (Hra- choviště JH) 3 nebo budžeš doma, a basta (Štítina OP). Ojediněle ve Slezsku je užíváno 103 BASTA FIDLI KULATINA ANEB K JEDNOMU TYPU INTERJEKCÍ* This article deals with the origin, meaning and use of the interjection basta. DROBNOSTI * Článek vznikl jako součást řešení granto- vého projektu GAČR P406/11/1786 Slovník nářečí českého jazyka. 1 Nevíme, kdy bylo slovo přejato do češtiny. Pravděpodobně jde o novější výpůjčku, neboť ji nedokládají nynější dostupné zdroje shrnující starší českou slovní zásobu, např. Staročeská textová banka ani DIAKORP, ani se nám slovo nepodařilo nalézt ve starších slovnících, např. Rešeliově, Veleslavínově, Rosově. Slovo je zařa- zeno až do slovníku Jungmannova, kde je vyklá- dáno jako interjekce převzatá z italštiny s vý- znamem ‚dost již toho budiž, nechť tomu tak‘ (Jungmann, 1989, s. 75). 2 ALJ obsahuje nářeční materiál získaný in- tenzivním terénním sběrem a excerpcí z nářeč- ních lexikografických prací z 20. století. Na jeho podkladě v současnosti vzniká Slovník nářečí českého jazyka, jehož součástí bude rovněž hes- lo basta. 3 Nářeční doklady, které čerpáme z ALJ, jsou zapsány tzv. folklorním přepisem. Nářeční jevy neosvětlujeme, odkazujeme např. na syntetickou dialektologickou monografii J. Běliče (1972). Za nářečním dokladem je v závorce uvedena lokalizace pomocí názvu obce a zkratky přísluš- ného okresu, popř. pomocí širší oblasti. Zkrat- ky okresů použité v této práci jsou následující: HK – Hradec Králové, HO – Hodonín, JH – Jindřichův Hradec, JN – Jablonec nad Nisou, KA – Karviná, OL – Olomouc, OP – Opava, RK – Rychnov nad Kněžnou, TR – Třebíč, UO – Ústí nad Orlicí. U nářečních dokladů – oproti některým citacím z vybraných výklado- vých slovníků – píšeme vždy před sledovanými citoslovci čárku, pokud nemají platnost větného členu, tzn. chováme se k nim jako k ostatním citoslovcím ve shodě se současnou kodifikací (Pravdová – Svobodová, 2014, s. 108).